Dneska jsem měla docela pohodový a záživný den. Američani slavili státní svátek - Memerial day. Ron i Cindy měli práci a Ryan hrál ráno v nějakém průvodu na saxofon s McKinley bandem (moje high school), tak jsem se na něj šla na chvíli podívat, i když ty 3 hodiny nebo jak dlouho to trvalo mě to nebavilo, tak jsem odešla o něco dřív docela pěknou a na mě nezvykle pomalou procházkou domů. A pak pro nás přijel Roger, jeden Ronův kamarád, a jeli jsme na ryby. Na to jsem se docela těšila, akorát jsme pak zjistili, že rybařit nemůžu, protože nemám licenci a je mi víc než 15 :) (pak jsme si z toho dělali srandu, že kdybychom to věděli, tak budem předstírat, že mi teprve 15 je :)) .. takže jsem si jednou zkusila hodit prutem, stejně mě to moc nenadchlo a šla se projít, nakonec jsem ušla tak 8-10km .. to prostředí tam bylo krásné, připomínalo mi to trošku můj domov, naši přehradu a tak :) .. a pak jsem se vrátila zpátky, Ryan pořád zaujatě chytal (i když nakonec chytil jen jednu malou asi 10ti centimetrovou rybičku :)) a Rodger nespíš chodí na ryby docela často, tak tím dneska tak nadšený nebyl. Tak jsme si povídali, je to zajímavej pán, hodně se zabývá vyživou a vůbec "zdravým životním stylem", takže téma jsme měli. Nakonec to (ne)chytání přestalo asi po 3 hodinách bavit i Ryana a tak jsme se vydali ještě na minigolf .. Sice jsem prohrála, ale zas tak snadno jsem jim to vítězství "nedala", takže jsem nakonec byla docela spokojená :) ... k večeru ještě přijeli Ronovi rodiče a Cindy táta, tak jsme strávili chvilku společně, měli grilované kuřecí prso nebo hamburger k večeři a pak jeli domů ..

Teď jsem si vzpoměla, že vznikl nový seriál "Glee", který je natáčený jakoby o mé škole - McKinley a jejím pěveckém sboru. Nenatáčí se to teda přímo tady, ale to nic nemění na tom, že mi to přijde jako docela dobrá zajímavost a pokud ten seriál bude úspěšný, tak se pak budu moct "chlubit", že z téhle školy mám maturitu :)) .. Celkově jsem na McKinley slyšela zvenku hodně špatný věci, jako drogy, zbraně, násilí apod. a já přitom můžu upřímně říct, že jsem tam s ničím takovým nesetkala, pár rvaček tam bylo, tráva se tam taky kouří, ale nemyslím si, že by to bylo horší než na jiných školách, spíš naopak .. a McKinley má navíc hodně sportovních i jiných úspěchů, tak beztak ti "ostatní" z jiných škol jen závidí a mají potřebu ji nějak "špinit" :) ..

V posledních dnech mám pocit, že se neděje nic a přitom všechno. Nic moc se neděje ve škole, myslím v hodinách, Mr. Swope, jak už jsem psala tam není, takže v jeho hodinách neděláme nic (jaká změna po celém tom roku), matika je pořád stejně nezáživná a jednoduchá, dva moje "ťeláky" jsou takové oddechovky, akorát v angličtině prezentujeme naše projekty ..

.. já svůj prezentovala v pondělí. Na to, jaké se kvůli tomu dělalo celých těch 8 nebo 9 týdnů "haló" to bylo docela nestresující. Dokonce mám pocit, že jsem mluvila docela plynule, zbytečně se nezasékávala a nepoužívala pomocná slovíčka jako "ehm" nebo "like" :) .. Zaměřila jsem se hlavně na rozdíl mezi americkým a evropským (hlavně českým samozřejmě) způsobem stravování. Největší rozdíl je v doporučených jídelníčcích na snížení váhy. Jsem si téměř jistá, že čeští dietologové by do diety na hubnutí nenapsali burákové máslo, sýrové krekry, chipsy light atp. :) .. nebo ty jejich "100kcal pack", o kterých jsem psala už někdy v srpnu. Další rozdíl je, že Američani mají dietu předepsanou na tři velká jídla denně, kam se třeba právě na oběd "vměstnají" jak ty krekry, tak chipsy nebo jiné dezerty .. a průměrná dávka kaloríí pro snižování váhy je tu nastavená na 1800kcal, zatímco v ČR je to kolem 1200kcal .. po těchto "výzkumech" už se ani nedivím, že jim to jde podstatně hůř než u nás .. I když nehažme všechny do jednoho pytle - celá moje "rodina" od té doby, co jsem tu shodila dohromady docela slušných 80lbs (36kg) - Ron 35lbs, Cindy 30lbs a Ryan 15lbs .. jsem na sebe i na ně "pyšná", že to šlo a jde tak dobře :)

V neděli, den předtím, jsme měli náš poslední sraz se všemi exchange studenty. Bylo zvláštní si uvědomit, že většinu z nich fakt vidím naposled, protože i když jsem je některé viděla jen párkrát (kromě Agathe samozřejmě), tak jsme si myslím docela padli do oka, asi na tom má hodně podíl právě to, že nás všechny pojí tenhle výměnný program. Eva mě ale pozvala na její "senior party", takže bych ji a Hannah - Němku, mohla vidět ještě jednou. Vůbec doufám, že s Evčou zůstanem v kontaktu, nebydlíme od sebe v ČR tak daleko :) ..

Dnes jsem se "oficiálně" dozvěděla, že jsem udělala všechny svoje OGT testy a tak mi opravdu dají ten jejich "High school diploma", což mě těší. Asi bych se cítila hloupě, kdybych ho neudělala, protože co tak pozoruju, tak téměr každý exchnage student udělal. Takže tím určitě nejsem nějak "vyjímečná", co mě ale těší je, že mě někdo z učitelů doporučil na dostání "award" za nějakou aktivitu, kterou jsem tento rok dělala. Vůbec nevím, co by to mohlo být, ve škole jsem se žádného týmu neúčastnila, tak jsem zvědavá, co to nakonec bude :) .. a pak už si "jen" obleču ten "hábit" a čepičku s bambulkou :), ještě jednou si zatančím na pódiu, podívám se k moři, sundají mi rovnítka a hurá domů :)

Přemýšlela jsem nad tím, co bych odpověděla, kdyby se mě někdo zeptal, jací jsou Američani v mém věku. Přiznám se, že po tomto roce, když se řekne "američan", si automaticky vybavím černého kluka v nejmíň o 3 velikosti větším triku (většinou bílém nebo černém), s džínama někde u kolen a s kšiltovkou na hlavě. Většinou má u sebe mobil nebo ipod, pouští si nejnovětší hip hopový hit a pohybuje se do rytmu. Myslím si ale, že každý exchange student by vám na tohle téma ("američan") odpoví něco jiného. Třeba Evča, ta další Češka, by vám toho asi o černoších moc neřekla, protože na celé její škole jsou jen dva. Na mé škole je to víc, než 60%. Jsem za to ale ráda. Když jsem sem poprvé přijela, byl to pro mě nezvyk, afro-američany jsem "znala" jen z teenage filmů a tam většinou nehrají moc kladné role... Oni ve skutečnosti nejsou o tolik jiní. Ale za těmi "drsnými" výrazy se většinou skrývají milí kluci, kdy většina z nich nepůsobí tak "jednoduše", jak se na první pohled zdá. Čeho jsem si všimla třeba na prom (a teď to nesrovnávám s ČR ani trochu, protože věřím, nebo alespoň chci věřit, že to tak je i u nás), když kluk má svoje "date", všímá si opravdu jen jí. A vypadalo to hrozně hezky, když ti "drsní" kluci, co normálně hrajou basket v tělocvičně, byli najednou v oblecích a měli oči jen pro svou slečnu .. Asi jsem trošku staromódní, že? :) Ale mně to fakt přišlo milé ..

Další výrazným bodem, který "značí" Ameriku je podle mě způsob oblékání. Myslím, že jsem se o tomhle už zmiňovala, ale tady opravdu o každém druhém středoškolákovi a vlastně i vysokoškolákovi budete vědet, na kterou školou patří a vě většině případů i kterých aktivit se v ní účastní. Moje škola, McKinley je tu všeobecně známá pro svůj fotbalový tým, v podstatě je to tady jedna z "nejrespektovanějších" škol v okolí. A ředitel, couseloři a učitelé to tu studentům pořád připomínají, že jde o prestiž se si nemůžou/nemůžeme dovolit slevit. Občas je to sice přitažené za vlasy, ale svým způsobem už to docela začínám chápat, ten důraz na úspěch, zadostiučinení apod., který tu panuje. Spousta, opravdu ta větší část, pochází z ne zrovna vysokých poměrů, každý druhý americký student má minimálně "part-time job" a samy se starají o svoje auto a ostatní náklady, které mají. Neříkám, že u nás studenti po škole nepracují, ale určitě né v takové míře a hlavně tady se tak nějak automaticky počítá s tím, že hned po maturitě jdeš z domu a starej se o sebe sám. Vím, kam tímhle vyprávěním mířím, ale zatím jsem ještě nepřišla k tomu, jak se tam dostat :) .. Myslím, že to co jsem chtěla říct je, že to většina američanů v mém věku není tak rozmazlených, jak se u nás a nebo i v Evropě traduje a je na ně obecně kladen mnohem větší tlak, než si možná uvědomujeme. A taky jsem už pomalu začínám chápat pojem "americký sen", ale o tom až někdy jindy .. snad :)

Dneska jsem tak přemýšlela, že jsem vlastně hrozně "hloupá", že už sem píšu tak málo .. že mi tady pak ty poslední týdny budou chybět. Tak jsem se rozhodla to napravit, i když ani nevím, co přesně psát ..

Škola je vyloženě oddechová, příští týden je můj poslední, máme hodně suplů (minimálně za Mr. Swope), takže se koukáme na filmy, třeba dneska jsme se v historii dodívali na "rebel without a cause" s Jamesem Deanem, moc pěkná klasika, a pak jsme si celá třída (což je asi 10 lidí) házeli s míčkem:) .. ale byla to zábava. V govt. jsme se naopak začali dívat na nějaký nový film s Chrisem Brownem, jak jinak než o "zlobivém" afro-američanovi, který se během filmu stane "hodným":) .. Venku je hezky, takže v physical fitness a někdy i ve weight training chodíme ven, matika mi nedělá žádné problémy (proto už se tak moc "těším", až se zase vrátím domů a problémy mi dělat bude :)) a jedniný předmět, kde něco tak nějak děláme je angličtina ..

.. a s ní souvisela i dnešní "senior night", kdy všichni senioři vystavili svůj projekt o kariéře, které by se chtěli věnovat. Tak jsem si je všechny prošla, hodně holek podle nich chce být zdravotní sestrou a vůbec medicína tam byla hodně populární. Moje učitelka mi při pohledu na můj nadšeně říkala, jak se těší na mou prezentaci i s power pointem, kterou mám v pondělí, čímž mě teda moc nepotěšila, protože se teď bojím, že bude zklamaná. A taky jsem jí to řekla, ať se radši těší jen tak "normálně", aby se jí to pak opravdu líbilo :) ..

Po cestě zpátky mě Ron vzal na parkoviště a nechal mě řídit auto. To byl úžasný pocit, já se vždycky těšila na to, až budu mít řidičák a nebudu závislá na odvozu někoho jiného, ale teď, když jsem za tím volantem opravdu seděla, líbí se mi to ještě víc. Doufám, že to nějak skloubím se vším, co mám v plánu a ten řidičák si pořídím co nejdřív :).

Jinak obecně bych mohla říct, že se cítím snad nejlíp, co jsem se kdy cítila a to nejen tenhle rok pryč. Do všeho jdu mnohem víc naplno, jsem uvolněnější a otevřenější .. Jsem šťastná a těším se domů :)

prom, poslední soutěž a tak různě :)

V pátek jsme měli naši poslední hodinu historie s Mr. Swope, rovnou test na víc než tři hodiny. Který jsem tedy moc neprožívala a v hlavě měla hlavně myšlenky o tom, že po tomhle testu už nebudu muset trávit každý druhý den hodiny nad vypisování "důležitých historických faktů" z americké historie :) ..Ale Mr. Swope mě potěšil, řekl mi, že mu budu chybět a že doufá, že zůstaneme v kontaktu po emailu. A říkal to takovým způsobem, že mu to i věřím, že to neříkal jen tak ze slušnosti :) .. Včera se objevil i na prom, tak jsme se spolu nechali vyfotit ..

a jaká byla prom .. lepší, než homecoming, to každopádně. Strávila jsem předtím skoro 3 hodiny u kadeřnice, která mi nakonec udělala docela pěkný účes a pak nám s Ryanem Cindy udělala spoustu pěkných fotek, které už hodně z vás vidělo na facebooku. To byla hrozná zábava to fotit, byla zima, foukalo, tak jsme u toho pořád tak zvláštně poskakovali, abychom se zahřáli, Ryan u toho navíc dělal různé obličeje, do kterých mu Cindy pořád kecala a Ron jen tak přihlížel z povzdálí a radši nic neříkal, aby ještě mezi ním a Cindy nevznikl nějaký konflikt, protože ta to bere hrozně vážně :) .. a pak už jsme jeli na místo, do McKinley Grand hotelu, kde jsem asi před dvěma týdny dostala i ten certifikát o "studentce měsíce" .. hned u vchodu mi spoustu lidí "automaticky" chválilo šaty ("you look sooo cute :))"), pak jsme si šli najít místo u stolu, za chvilku se k nám připojila i Agathe a pár dalších holek a začalo se jíst. Na výběr bylo pár druhů těstovin, pár druhů masa a nějaké "snacky", jako kostky sýrů a krekry .. nic vyloženě zvláštního, ale nebylo to špatné. A pak jsme šli konečně tancovat. Hlavním žánrem byl jak jinak hip hop, což se nám sice s Ryanem ze začátku docela "hodilo", protože jak známe styl jeden druhého, neměli jsme problém se "sladit" a tuším, že chvilku jsme byli docela i středem pozornosti (než jsem si to uvědomila ..) .. Po nějaké době to ale začalo být čím dál víc stejné a tím pádem i docela nudné. Na pomalý song jsme tančili jen jednou a bylo to zvláštní, když se kolem vás krouží samé zamilované páry a vy tančíte se svým bratrem :) .. ale od toho posledního plesu, kde jsme byli s Ryanem spolu se "zlepšil" a až jednou bude tancovat s nějakou slečnou, kterou má rád, půjde mu to :). Odešli jsme dřív, a after prom nebyla, protože se na ní nesehnalo dostatek peněz, ale za prvé teď můžu říkat, že jsem byla na americké prom a za druhé, i když to nebylo ničím vyjímečné, jsem se bavila a užila si to!

A dnes ráno jsme měli naši poslední soutěž. Je to zvláštní, tenhle víkend byl pro mě takový "záchytný bod", na který jsem se celou dobu, co jsem tady dívala jako na hrozně vzdálenou věc, ale zároveň jako na skoro poslední, kterou tu před odjezdem zažiju. A teď je to za mnou a ani mi nedochází, že už jsem tu tak dlouho a že už opravdu jedu za 5 a půl týdne domů .. kam se teda stejně těším hrozně moc :) .. jinak soutěž jsme v naší kategorii opět vyhráli a tentokrát se "dokonce" stali i druzí celkoví vítězi, což je taková příjemná tečka za tím vším :) .. To tancování tady jsem si celý ten rok opravdu moc užívala a hlavně s tím nesmím přestat, až se vrátím domů, protože bych jakoby přišla o kus sebe, kdybych netancovala ..

a tady je odkaz na fotky, co mám na facebooku, ale jak jsem psala, myslím, že je většina z vás už stejně viděla :)

prom - fotky

Poslední dny utíkají docela rychle. Ale právě jen jednotlivé dny, jako "celek" mi přijde, že to jde hrozně pomalu :). Letos je asi nějaký zvláštní rok, většinou jsem slyšela o tom, že se exchnage studentům domů nechce, ale já vím hned o několika, kteří se domů těší. Včetně mě :).

Škola je docela v pohodě, pořád ještě pracujeme na projektu do angličtiny, ve středu mám domluvený rozhovor s jednou dietoložkou, v telefonu působila moc sympaticky a klidně, mluvila pomalu, tak jsem jí všechno rozuměla :). Těším se, až od ní budu mít odpovědi, protože už se mi ozval i jeden dietolog z ČR a tak budu moct srovnat dietologii v ČR a v USA, což byl můj původní plán. Mám dva týdny na zpracování, ale jak se znám, zase to nechám na poslední chvíli ..

V historii máme v pátek naši poslední zkoušku, pak už tu Mr. Swope kvůli svému kotníku nebude a my budeme mít supl a dívat se na dokumenty .. Po roku, který jsem vesměs strávila nad učebnicí americké historie se na to hrozně těším. Navíc mám pocit, že stejně nic neumím, že jsem se to "učila" zbytečně.

Ze včerejška mám moc hezký zážitek. Náš soused, kamarád Rona a Cindy a bývalý pastor v nějakém baptistickém kostele mě pozval na natáčení bohoslužby. Poprvé, když mi o tom řekl, někdy před týdnem, jsem váhala, jestli vůbec jít, pár těchto přednášek jsem tu už zažila a na další jsem neměla náladu. Nakonec jsem ale byla ráda, že jsem šla, Dean mě provedl po všech těch natáčecích studích, měli jich tam asi 4, představil mě několika lidem, kteří na mě byli hodní a nakonec jsem skončila za jednou ze 4 kamer a natáčela zpěváky a toho pastora, co tam byl. Ani nevím, jak jsem se k tomu dostala, šlo to hrozně rychle. Deanovi řekli, ke které kameře jít, já šla s ním a on mi pak nasadil sluchátka s mikrofonem, postavil mě před tu kameru, v rychlosti mi vysvětlil, co dělat a nechal mě tam ... takže jsem hodinu poslouchala pokyny režiséra, semtam zaslechla i nějakou nadávku (ano, v kostele), když něco nešlo podle plánu, ale byl to hrozně hezký pocit ..