Cindy s Ronem včera byli u známých na nějaké "party for couple", Ryan se chystal přespat u kamaráda, takže jsem si včera udělala filmový večer a vyrazila do kina rovnou na 2 filmy. Původně jsem si chtěla "odškrtnout" ze seznamu rovnou 2 filmy nominované na Oscara - Slumdog millionare (Milionář z chatrče) a The curious case of Benjamin Button (Podivuhodný případ Benjamina Buttona), ale bála jsem se, že bych si jeden nebo druhý, případně oba filmy pořádně nevychutnala (i když ve Varech chodím i na 3-4 filmy denně a komedie to nejsou, tak nevím proč jsem takhle uvažovala). Takže jsem před Benjaminem Buttonem, kterého dávali jen v 21:50 rozhodla jít na Bride Wars (Válka nevěst) s Anne Hathaway a Kate Hudson. Upřímně, líp bych asi udělala, kdybych se předtím Buttonem radši procházela po obchodech, které jsou kousek od kina. Za poslední dobu už je to druhý film, od které jsem čekala daleko víc. První byl film Four Christmases (Čtrvery Vánoce). Kromě asi dvou momentů to nebylo vůbec vtipné, často naopak trapné a nezachránila to dokonce ani K. Hudson ani má oblíbená A. Hathaway. Film, který netvrval ani hodinu a půl mi přišel jako by měl 3. Určitě to není nejhorší film, který jsem kdy viděla, na čsfd.cz jsem mu dala 2 hvězdičky :), ale už ho nemám v plánu sledovat znovu.
Zato Benjamin Button mě nadchl. Koncept toho filmu mi připomínal Foresta Gampa, ale přesto byl jiný a svůj. Ten příběh mě vtáhl, bavila mě každá scéna, navíc jak Bred Pitt, tak Cate Blanchett předvádějí úžasný výkon. Brad mě čím dál víc přesvědčuje, že není jen neuvěřitelné sexy - má i talent a charisma. A Kate byla úplně k nepoznání, dokonce když se mě pak Ron na spáteční cestě domů ptal, kdo hrál hlavní hrdinku, řekla jsem mu, že tu herečku neznám .. A to jsem přitom věděla, že v tom Kate hraje, ale ta její maska byla neuvěřitelná. Oproti tomu prvnímu filmu, co jsem viděla, Button utíkal hrozně rychle a vůbec mi nepřišlo, že to trvá 3 hodiny. Jsem zvědavá, kolik těch sošek si nakonec odnese. Nominací má 13.

Dneska jinak nemám o čem psát, bohužel není nic, co by stálo za zmínku ..

Tak jsem tu po dlouhé docela dlouhé době zase se svým "běžným" zápisem. Po včerejším snowday (už nám zbývá jen jeden, am. školy mají většinou, v podstatě stejně jako české střední školy 5 dní, které můžou použít jako tzv. ředitelská volna) jsme dnes začali nový semestr a já tím pádem ode dneška chodím každý den až na 9:30. Spát skoro o 2 hodiny dýl se mi opravdu líbí a lehce se na to zvyká, navíc pak ten školní den není tak dlouhý.

Takže můj den začal hodinou angličtiny, kde jsme četli další část Canteburských povídek, měli jsme taky chvíli čas na čtení knížky, ze které máme za úkol udělat referát. Musím říct, že po pár prvních stránkách, kdy jsem se do toho nemohla dostat se mi ta moje čte moc dobře. Vlastně mi ani skoro nepřijde, že je to v angličtině. Mrs. Seavers za mnou na konci hodiny přišla a vyptávala se na Las Vegas. Žije tam její syn, takže se tam párkrát do roka dostane a zajímaly ji moje zážitky a názory. Když se nad tím zamyslím, mám tady fakt velké štěstí na učitele. Na žádného z nich si nemůžu stěžovat, nejen, že se snaží vyjít vstříc a umí učit, zároveň se i zajímají ...

Z US History jsme psali velký test, 60. otázek na téma Civil war and Reconstruction a přinám se, že jsem se na to ani nepodívala. Včera jsme totiž jeli s Ronem do kina na film Same Mendese Revolutionary Road s Kate Winslet a Leonardem DiCaprio. Chvílemi mi to připomínalo taktéž Mendesovo American Beauty a dostalo mě to. Mezi Winslet a DiCaprio to vážně funguje, líbila se mi hudba i námět. S kamarádkou na facebooku jsme se sice shodly, že to není film, který bychom musely vidět často, ale stejně jsem ráda, že jsem na něj včera šla, měla jsem na něho právě tu správnou náladu. V nejbližší době bych ráda viděla všech 5 filmů nominovaných na Oscara, letos mi to přijde opravdu nabité úžasnými a zajímavými filmy. Tak doufám, že to stihnu do předávání cen :). Ale zpátky k historii. Mr. Swope nám rovnou v hodině rozdal už opravené testy (má na to takovou tu "mašinku", co to opravuje automaticky), abychom si mohli vyhledat správné odpovědi a nedopadla jsem zase tak špatně. Teda, jak se to vezme. Měla jsem 33/60, což je sice jen lehce nad půlkou, ale vzhledem k tomu, že jsem fakt nebyla připravená jsem s výsledkem docela spokojená a myslím, že jsem měla docela štěstí na typování (protože určitě jsem věděla tak 20 otázek). Jinak story s Mikem nepokračuje nijak, prohodíme spolu pár slov, usmějem se na sebe, ale přistihla jsem se, že když se na něj podívám, už to se mnou nic nedělá. Prostě jen vidím pěkného kluka, ale nic víc :). Bavila jsem se ale chvilku s Patrickem, to je další kluk z US History a vyprávěl mi, jak se v televizi díval na "nejzajímavější" nebo "nejtrapnější" nebo "nevím jaké" politické debaty ve světě a prý tam byla Czech Republic a facka mezi Mackem a Rathem. Tak to mě rozesmálo, vidíte jak nás naši milí politici dělají "slavnými"? :-)

Ve weight training mi dneska jeden kluk, Charles, řekl do očí, že mě má rád. Dokonce se mi snažil i dát pusu. Když jsem viděla k čemu to směřuje, tak jsem jen řekla "No, I can´t" a on prý "just one" :-)) .. tak jsem mu s úsměvem řekla, že mu nemůžu dát jednu pusu, protože to nemá smysl. A ptal se mě, potom, co mi řekl "that he likes me and thinks that I am cute", co si myslím o něm a když jsm mu odpověděla "You are my friend", tak on "But I don´t wanna be your friend" .. "And I don´t wanna be your girlfriend" ... No, nakonec to nějak vzal a myslím, že budeme v pohodě. Možná je to škoda, jenže on vyloženě není můj typ.

Tancování bylo dneska taky super, užila jsem si to. A zítra už je pátek, navíc "A-day", kdy nemám žádný nároční předmět. Cítím se moc fajn.

Las Vegas

Ještě než začnu psát o svých zážitcích, musím napsat, že Las Vegas je neuvěřitelné místo. Úžasné spojení "velkolepých" budov s okolní přírodou a horami. A taky mám důkaz, že si to můžete užít i bez kapky alkoholu a gamblingu, protože ač to na první pohled vypadá, že to bez toho nejde(hrací automaty všude kam se podíváte), na druhý pohled zjistíte, že v Las Vegas se skrývá mnohem víc.

1. a 2. den

Do Las Vegas jsme přijeli kolem jedenácté místního času (což znamená 2:00 v Ohiu a 6:00 v Evropě). I v tuhle večerní hodinu bylo úplně krásně. Takový ten vzduch, který je cítit, když jste na dovolené. Čekali jsme na Joea a Paulu, Skaggs´s kamarády, kteří v Las Vegas bydlí a se kterýma jsme tuhle dovolenou trávili. A musím říct, že nám to asi umožnilo vidět mnohem víc věcí, než kdybychom byli sami. Druhý den ráno jsme se vydali k Hoover Dam, který je postavený na stejné řece jako Gran Canyon (Colorado river). Objeli a obešli jsme ho snad ze všech stran a dokonce jsme překročili i hranice mezi Nevadou a Arizonou, takže teď můžu říkat, že jsem byla i v Arizoně :-). Držela jsem se "pravidla", že kdykoliv budou k dispozici schody, nikdy nepoužiju eskalátor nebo výtah a k mému překvapení to se mnou po celou dobu pobytu praktikoval i Ron.

Na oběd jsme si zašli do restaurace se švédskými stoly,The Seasons. Měli překvapivě velký výběr zeleniny, luštěnin, ryb a masa. Užila jsem si to moc, ani jsem neměla chuť na dezert, kterých tam bylo taky mraky. Ryan nezklamal a ládoval se pizzou a sýrovými těstovinami (maccaroni and cheese) a završil to asi 3 kusy cheesecaku. Cindy taky "hřešila" a vždycky mě rozesměje, jak mi vysvětluje proč to jí a proč ne apod. Ron jedl jako vždycky, vesměs zdravě a Paula a Joe měli na talíři zajímavé kombinace.

A pak už jsme se poprvé vydali na Strip. Auto jsme zaparkovali u hotelu Luxor, to je ten ve tvaru pyramidy. Takže jsme začali v Egyptě :). Prošli jsme ho i vevnitř, kde samozřejmě nechybělo nespočet automatů a obchodů a pak se vydal zpátky do ulic. Myslím, že následoval New York :) a další zastávka, protože kolem hotelu stojí horská dráha a tu jsem si já, Ron a Joe nemohli nechat ujít. A vážně to stálo za to, jen to převrácení vzhůru nohama bylo nečekané .. a cesta pokračuje, pomalu, ale jistě se blížíme do Paříže. Procházíme ještě Monte Carlem a obchodem, ve kterém je všechno se značkou Coca Cola, což mi připomělo dětství a tričko, které mi tak před 12-ti lety přivezl tatínek z New Yorku... Tak a jsme v Paříži, Eiffelovka, Vítězný oblouk ... a na druhé straně asi jeden z nejznámějších hotelů ve Vegas - Bellagio. Viděli jste Ocean eleven (Dannyho parťáci)? Tak tohle je jeden z těch tří hotelů, které George Clooney, Brad Pitt a další připravili o "pár" milionů dolarů a taky "ten" hotel, kde se odehrává poslední scéna s vodotrisky a vážnou hudbou. Bylo to přesně takové, včetně té hudby, vážně kouzelné...

Bohužel už začíná být pozdě, takže se vracíme k autu. Po druhé straně chodníku. A já jen tak přemýšlím, že tohle místo je úplně neuvěřitelné. Jeden styl překrývá druhý, to, co by jinde vypadalo jako kýč je tady naprosto přirozené a krásné. And in this place, everything is possible.

3. den
Další den, opět relativně brzo ráno jsme se vydali do asi hodinu a půl vzdálených hor - Valley of fire. Jedním slovem - nádhera. Dalšími slovy - pocit svobody. Na tomhle místě jsem byla ve svém živlu. Miluju lození po skalách, to "opravdové" jsem si ještě nevyzkoušela, ale takové to "rekreační" bez provazů a lan praktikuju kdykoliv se naskytne příležitost. A tady byla pořádná. Hodně jsem u toho myslela na tatínka, protože tohle většinou na dovolených děláme spolu a vím, že by si to užil stejně jako já. A mamince, možná i bráchovi by se to na tomhle úžasném místě taky líbilo. Jen vy, teplé skály, ozvěny a jasné mraky nad vámi. Škoda, že jsem na tuhle část měli tak málo času kvůli tomu, co následovalo potom, což byla taky první věc, kdy jsem si uvědomila, že bych si to přece jen daleko víc užila se svojí rodinou.

Následoval totiž Church. Opět "americký" Church, žádný chrám, ve kterém se přednášelo o věcech, které jsem opravdu slyšet nemusela. Šlo o peníze. Podle pastora by každý věřící člověk, měl darovat alespoň 15 % svého příjmu kostelu, což prý znamená odměnit se Bohu za jeho služby. Věřili byste tomu? Já si vždycky myslela, že jakákoliv víra je soukromá věc, že je někde hluboku v nás a věřící se Ježíšovi odměnují právě tím, že v něj věří, sdílejí s ním svůj život. Bohužel to tak asi není a právě tahle "lekce" mě jen utvrdila v tom, že kostely, minimálně tady v USA už jsou jenom o byznisu, tak jako cokoliv jiného ... Joe se mě potom psal "So, what do you think?", tak jsem mu zdvořile řekla, že nehodlám vést tuhle konverzaci, protože nechci přijít do konfliktu. Naštěstí to pochopil.

Po tomhle zážitku, který bych s radostí oželela, jsme jeli na věčeři do autentické mexické restaure. To stálo za to. Jídlo vařili opravdu mexičani, hrála mexická hudba a bylo plno. Objednala jsem si kuřecí maso s kaktusem a bylo to vynikající. K tomu jsme pojídali nachos s guacamole, které nám připravili přímo u stolu. Joe měl hovězí steak v colovo-čokoládové omáčce, což bylo taky hodně zajímavé. Vážně výborné jídlo, které jsme završili nějakým hodně sladkým dezertem, objednali jsem ale jen dva, takže každý měl třetinu porce, což bylo tak akorát.

Po tomhle výborném obřadu jsme jeli zpátky do hotelu Luxor na magickou show Crisse Angela - Believe. Zdá se, že je to tady v Americe nový David Copperfield, i když tahle show byla zaměřená spíš na příběh než na magii. Byl to skvělý zážitek, jen jsem si uvědomila, že jsem měla tyhle magická čísla mnohem radši, když jsem byla malá a nepřemýšlela nad tím, jak ty "kouzla" dělají. Tady jsem si všímala těch detailů a nebylo to tak exciting, jako když jsem veřila, že se např. zmíněný David opravdu vznáší apod. Jako show to ale stálo za to.

4. den
Poslední den začal druhým ze tří zážitků, které bych, kdyby to bylo na mě v Las Vegas neabsolvovala. Šlo o střílení. Joe je velký fanda všech možných zbraní, Ron taky, ale tady v Cantonu nemá takovou příležitost a tak jsme vstávali asi v šest hodin "jenom" proto, abychom si mohli zastřílet z asi 15-ti různých zbraní. Byl to první den, kdy hodně foukalo a byla tím pádem docela zima. Já jsem si to zkusila asi 3krát, ale velké zalíbení jsem v tom nenašla a tak jsem si nasadila mp3 na uši a střídavě seděla v autě a procházela se po okolí. Po asi dvou hodinách jsme jeli směr westernové městečko a k mému překvapení jsem musela podotknout, že i naše česká westernová městečka vypadají líp. Navíc tam byla taková menší farma, kde pobíhaly volně kozlové s rohama, což je pro mě fóbie ne o moc menší než když se někdo bojí pavouků nebo hadů. Takže tohle byla 3 a poslední věc, kterou jsem si moc neužila.

A pak jsme jeli na chvilku domů. Cindy nebylo dobře, takže si šla lehnout a protože jsem o sobě dala vědět, že moje nejoblíenější jídlo je sushi, vydali jsme se na pozdní oběd do sushi restaurace. Opět úžasný kulinářský zážitek. Nebylo to sice nejlepší sushi, které jsem kdy měla, ale stejně to stálo za to. Každý jsme si objednali jiný druh a navzájem si vyměnovali, takže jsme měli možnost ochutnat pálivého lososa, sushi s mangem, špenátem apod. Nakonec byl i "malý" dezert a to banán v tempura těstíčku s čokoládovou zmrzlinou.

A pak zpátky do centra. Tentokrát z druhé strany, takže na nás čekal Řím a Benátky. Říkala jsem si, že by bylo zajímavé, kdyby jednou postavili i Prahu. Třeba se někdy dočkáme. Prošli jsme pár hotely, kde byly vedle sebe obchody s nejznámějšími značkami světa - Chanel, Prada, Dior, Lous Vuitton apod. Na tomhle místě se prostě musíte cítít "důležitě" :). Navštívili jsme i obchod se suvenýry, prý největší na světě a musím podotknout, že byl opravdu velký. Pár "věciček" na památku jsem taky koupila.

Cindy se udělalo líp, takže jsme jeli pro ni a pak se vrátili do centra, konkrétně do hotelu Stratosphere. To je hotel, na jehož střeše stojí další horská dráha. Teda je jich víc. My se rozhodli jít jen na tu nejvyšší - Big Shot! Opět jen já, Ron a Joe. Jde o takový ten "výtah", kdy jedete neuvěřitelnou rychlostí nahoru a dolů. Úžasný výhled, nezapomenutelný zážitek, pocit létání. Když jsem stoupla zpátky na zem, celá jsem se klepala, vznášela. Chtěla jsem udělat pár fotek, ale měla jsem pocit, že ten foťák snad pustím, takže je za mě musel vzít Joe. Rozhodli jsme se jít ještě jednou. Tentokrát jsme seděli na jiné straně, takže opět jiný pohled na osvětlené Vegas. Teď, když si to znovu připomínám se klepu zase. To se vážně nedá popsat, byl to jeden z nejlepších zážitků v mém životě. A poslední v Las Vegas, což je vlastně nádherné, že jsem odjížděla s tak krásným pocitem.

5. den
Museli jsme vstávat už kolem čtvrté, abychom se včas dostali na letiště. Už přestupovaní v Philadelphii bylo docela velké vystřízlivění. A pak zpátky Canton. Ploché zasněžené místo bez energie. Ryan to kometoval slovy: "Ohio sucks". Souhlasím. Ale stejně si hrozně vážím toho, že jsem tohle mohla prožít. Zážitek na celý život.

Fotky - Las Vegas: Hoover Dam

Fotky - Las Vegas: Valley of fire

Zdravím po pár dnech .. Další fotky a zážitky budu přidávat postupně, protože ač to všechno bylo v krátké době, je toho strašně moc a já nestíhám .. omlouvám se :)

Fotky - Las Vegas: Strip

Dneska nic psát nebudu, protože nemám moc času. Zítra po škole odlítáme do Las Vegas, budeme tam do pondělí do večera, takže zruba do úterka tu nebudu. Pokusím se co nejvíc fotit a tak. Mějte se zatím krásně :)

Barack Obama. Dnešek se točil kolem něj a jeho inaugurace. A po tom, co jsem zapla net se zdá, že nejen v Americe je to takový "big deal". Nevím, jestli jste se dívali, asi spíš ne, ale my jsme tím dnes strávili dokonce celou naší Am. historii. A to přímo v divadelním sále u velkého plátna. Ještě popkorn a kolu, obrazně řečeno, a bylo by to opravdu jak dojemný film v kině. Chci říct, Obamův 20-ti minutový projev byl fajn, ale celé to pojmutí alá "live your american dream" bylo trošku přehnané. I když co já Evropanka bych měla povídat, že :) .. Mně třeba už vážně vadí, jako do VŠEHO "cpou" víru v Boha. Myslím si, že to do politiky nepatří. Na druhou stranu, Amerika je tou vírou proslulá a věří, že jim Bůh vážně pomáhá. Takže je to tak asi správně. Každopádně, USA má teď novéhoo národního hrdinu, tak jim to přejme. Já osobně mu fandím a doufám, že ukáže své schopnosti. I když celkově si myslím, že jeho "vláda" bude daleko menší změnou, než se všude vypráví. Ale třeba se pletu. Ráda bych.

V angličtině jsme začali číst Canterbury tales od Geoffrey Chaucer a zatím se mi to docela líbí. Nečteme to celé a vím o co jde, takže jsem spokojená :). Mrs. Seavers mi ukazovala knížku, jmenuje se The Game, že v ní "vystupuje" nějaký český basketbalista, Tomáš a že odjel do Ameriky v roce 2002 když v Praze byly povodně. Tak se mě ptala, jestli je to pravda, o těch povodních. Já si teď tím rokem nejsem úplně jistá, ale myslím, že to bylo 2002, že? Nestihla jsem přečíst celou tu část, ale vím, že v té knížce bylo něco jako "Do you know the Czech Republic" a někdo odpovídá "Not really." Mrs. Seavers mi to vyprávěla docela nadšeně, prý, že když to četla tak byla ráda, že už o Praze a ČR slyšela. A nabídla mi, že mi může pomoct s historií, protože ji sama učí.

Jinak jsem dnes zašla za Mrs. Nickles, moji couselor, a ptala jsem se jestli si, až mi příští týden skončí Health class, můžu studyhall, kterou bych měla mít místo toho, změnit na late arrival. Prošlo to, takže od příštího týdne budu každý den chodit na 9:15 :-) ..

Dneska jsem měla krásný rozhovor s mojí maminkou. Ona už se teď asi bude smát, že to tady zmiňuju, ale já prostě musím. Já ji a taťku fakt zbožňuju, jsou ti nejlepší na světě a to neříkám, protože jsem jejich dcera, to je objektivní názor, samozřejmě :) .. Ale vážně, prostě jsem si to sem jen chtěla napsat.

No a teď se jdu umýt a pomalu spát, už bude deset...

Včera večer mě to z ničeho nic popadlo a já si normálně začala uklízet tady v tou svém malém pokojíčku... Už ani já jsem se na ten svůj "nepřádek" nemohla dívat a to je co říct. Takže teď už se tu zase cítím líp, i když to na druhou stranu vypadá, jako kdybych se už pomalu balila a chystala domů což taky není úplně nejlepší .. ale uklidňuju se tím, že si tady ten binec zase do pár dnů udělám :-) ..

Chtěla jsem se trošku učit do historie, jak nějak mi to nešlo, místo toho jsem si během tototo víkendu a dneška popovídala na skypu a facebooku s pár lidma po kterých se mi už moc stýská, napsala pár mailů, znovu koukla na Juno, které mi půjčila Evča, když jsem u nich byla, chvilku si zaběhala na běžícím páse, vařila oběd atp... a taky jsem si pročítala cestovní ruch, zeměpis a literaturu, tedy jedny z přemětů, ze kterých mě čekají rozdílovky o prázninách. Jak se to blíží, začínám se toho docela bát. Chci říct, vím, že když budu chtít, tak se to naučím, jenže to je právě ten problém - že se prostě budu MUSET učit, což mi moc nejde :-) .. ale zvládnu to, prostě to nějak zvládnu.

Ryan nakonec dnes to své rande neměl. Ta jeho slečna se vůbec neozvala. Podle informací "z druhé ruky" za to asi může její sestra, která prý Ryana nemá ráda. Ale nevím, těžko říct. Každopádně tady celé odpoledne zpíval a i když je krásné, že má nějaký koníček a tak, já už toho jeho zpívání mám plné zuby. Dělá přesně to, co jsem dělávala já když jsem byla menší a zpívala si před zrcadlem písničky mých oblíbených zpěvaček - hrozně přehrává a napodobuje. Na čemž by nebylo nic špatného, jenže on to pak ukazuje celému, nejmíň městu. A Cindy .. ta mu ještě navíc k tomu všemu pomáhá vybírat písničky na které evidentně nemá a nestačí je udýchat. A VŠEM, opravdu všem, hned po pozdravu řekne, ať pro něj nezapomenou hlasovat v tom Canton Idolu. Já vím, že je to hezký, tahle podpora rodičů, ale Cindy jako podporující mamka už mi přijde, že malinko překračuje hranici. Když se nad tím zamyslím, tak ona vlastně nikdy nemluví o ničem jiném - o Ryanovi a nebo o mně. A často jsou to věci, které jsem třeba vůbec neřekla a nebo je myslela úplně jinak... Ale to je jedno, neberte to jako nějaké velké stěžování, ve skutečnosti to není tak hrozné, jen když něco píšete, většinou je to černo-bíléjší než v reálu. :)

Nakonec jsme šli do kina s Ronem sami, protože jemu se dneska na něco jít chtělo a Cindy s Ryanem chtěli pokračovat v tom zpívání. Takže jsme šli na "Yes men" a musím říct, že to je jedna z nejlepších komedií, jaké jsem v poslední době viděla. Fakt jsem se kolikrát začala smát tak, že to nešlo zastavit :). Na druhou stranu to ale nebylo hloupé, nebo trapné, prostě Jim Carey v jeho nejlepší formě. Což, když nad tím tak přemýšlím může na první pohled trapně působit, ale ty vtipy fakt nejsou laciné :) ..

No a já jdu konečně něco dělat .. už bych fakt MĚLA :)

Včerejšek, jakožto "poflakovácí" den bez školy nebyl nijak zajímavý, takže jsem neměla o čem psát. Ono se hezky vymlouvá na to, že to počasí je tak hrozné, že se nehodí dělat nic jiného než koukat filmy s hrnkem horkého čaje v ruce :).

Na dnešek Cindy pozvala 5 Ryanových kamarádů a kamarádek, takže opět okolo věku 14-ti let a hráli jsme stolní hru Apples to Apples. Už jsem ji jednou hrála, asi první týden, kdy jsem přijela do US a tehdy to pro mě bylo docela těžké, protože tohle je hra postavená na slovní zásobě. Teď, musím říct, už se mi to hrálo líp a vlastně jsem si to i užila. Pak jsme hráli i něco jako "flašku", ale bylo to hodně slabé - což se dalo předpokládat, když to hrajete s "dětmi" navíc pod dohledem "maminky".. Já nechci být ironická, ale prostě si nemůžu pomoct. Ale na druhou stranu je to i moje chyba, že netrávím víc času s vrstevníky, takže ani nemám nárok si stěžovat. Každopádně, Ryan se mě v rámci "pravdy" zeptal, jestli mám Ameriku radši než ČR .. tak jsem mu řekla pravdu - nemám. silly quiestion :-) ...

Po dlouhé době jsem se taky dívala na Forgetting Sarah Marshall (Kopačky), což je podle mě jedna z nejlepších komedií vůbec.

V pondělí máme taky volno, protože je nějaký svátek (tuším Martin Luther King day) a Rynaovi se líbí nějaká slečna a pozval ji do kina. Ale její rodiče jsou prý dost strikntní, tak půjdeme se Cindy s nima. Samozřejmě si sednem někam úplně jinam, možná půjdem i na jiný film, ale stejně :) .. Já už bych si taky ráda zašla na nějaké normalní "date" .. ale nějak se nedaří. Doufám, že to do konce tohoto pobytu stihnu :)

It didn´t take so long time ...

Takže vir je pryč. A s ním všechno ostatní, co jsem měla na svém počítači. Teda kromě pár věcí, které jsem narychlo stáhla na flash, když to ještě fungovalo. Hodně mi pomohl můj brácha, kterýho jsem dostala na skype v jedenáct večer pomocí mé sestřenky, která byla připojená a já ji poprosila, jestli by mu nemohla zavolat na mobil a říct mu o tom. A taky Ron mi pomohl úplně se vším.. Jo, asi teď působím jako totální idiot, ale já bych si sama fakt neporadila a docela obdivuju Rona, že to zvládl, i přesto, že můj notebook je v češtině. Strávili jsme nad tím včera přesně 6hod, ale byla to vlastně i docela sranda. Ron se snažil číst ty česká slova a tak celkově jsme si moc hezky povídali. Během čekání jsem si zkoušela i ty šaty, co jsem o víkendu koupila s Evou za 15 dolarů a jak mi Cindy pomáhala se do nich dostat, tak říkala, že se o mě bavili s Ronem a že jí říkal, že až odjedu, že se mu bude stýskat :) .. Že už si zvykli, že tady s nima někdo žije ...

Včera se taky Miko nějakým způsobem vrátil do "hry" ... já jsem to říkala, že jakmile se zase začně chovat "normálně", budu v tom zase lítat. Jenže on teď nějak úplně obrátil, pořád se na mě usmívá, baví se se mnou hrozně hezky a dokonce mi napsal i pár těch smsek, které údajně tak nesnáší :) .. ale už to beru s rezervou, protože vím, že to může být jen chvilková "záležitost".

Odstartovalo hlasování pro Ryana do "Canton Idol", lidi můžou hlasovat z celého světa, jeden hlas s jednoho počítače a Cindy je z toho úplně unešená, všem známým to rozesílá a ptala se, jestli to nemůžu dát i na svůj blog, abyste mohli taky posílat hlasy :-) .. tak jsem jí řekla, zdvořile, ale jasně, že to na svůj blog klidně dám, ale že vás nebudu přemlouvat, abyste mu ten hlas posílali, protože ho koneckonců ani neznáte a hlavně, třeba se vám to ani nemusí líbit .. Když budu upřímná, já ten hlas asi pošlu, ale vyloženě jen proto, že je to můj "brácha", protože jinak jeho zpěv moc nemusím. odkaz je tady

Včera, těsně předtím, než jsem šla spát, jsem se dozvěděla, že zemřel Jan Kaplický. To mě hrozně zaskočilo, protože to bylo hodně nečekané. Je mi to moc líto a i přesto, že je strašné, že jeho žena s tou malinkou holčičkou teď zůstanou "samy", tak to krásně symbolizuje - někdo zemře, další se narodí. O to víc, když jeho žena Eliška ho nazývala Johane a ta holčička se jmenuje Johanka. Je to jakoby se převtělil do ní... Ale je mi to opravdu líto. Navíc ještě vážný stav Václava Havla. Doufám, že se uzdraví tak jako vždycky. Ale v jeho věku člověk nikdy neví, bohužel. Moc si ale přeju, aby se jeho stav zlepšil, přijít o 2 velké osobnosti ve stejný čas by bylo moc.

Dnes jsme v physical fitness běhali míli (1,6km) na čas. Abychom dostali "A", museli jsme to dát pod 8min. Já to uběhla za 7:41min a musím říct, že jsem na sebe pyšná :) .. Z celé naší "třídy", kde je asi 30 lidí jsem byla čtrvrtá, včetně všech těch "nabušených" kluků, které tam taky máme. Je to pro mě zvláštní pocit být mezi prvníma, protože když jsem na základce chodila do sportovní třídy, většinou to bylo naopak .. A rozhodla jsem se, že v těch hodnách začnu běhat ještě víc - cítím se pak skvěle, akorát se do toho někdy nemůžu dokopat a radši třeba, i když hodně rychle, chodím ..

Zítra máme "snow day". To znamená, že nejdeme do školy kvůli počasí. Dneska bylo -18 stupňů, zítra by mělo být ještě o něco míň plus má foukat vítr. Stejně je to ale srandovní, tyhle "sněhové dny" .. V ČR si je neumím představit :) ..

virus

mam virus ve svem pocitaci, takze se tu ted mozna nejakou dobu neukazu .. a nebo neco v rychlosti napisu z tohoto pocitace. Doufam, ze se to brzo vyresi. Mejte se krasne

Today´s hip hop class was awsome. Jay J had teached us new routine for very, very fast songs so we actually haven´t had much time for thinging what step is going next. Which is the best thing about hip hop - cut out details and just keep moving and enjoying every second. Hip hop is the best class what I´ve had. Cause in these moves you can exactly show who you are. Yea, ballet, jazz etc. could be possibly good too but in these dances you have to pay attention on details, be concentrate and if you don´t have too much talent for it, for example like me, it´s not that fun. But I still like it though.

One guy in Math told me "you´re beautiful." :) .. It was nice from him though. Just then, he used this cliche - "I´d like to learn Czech. Can you teach me?" :-) Yea, pretty "famous" phrase for flirting, don´t you think? And he´s not my type anyway. But I said him I can teach him few phrases but that Czech is hard :-).

And then, nothing happned. All day. Beside that I broke my rule "walk to school in every case" and Ron picked me up cause it was to cold and windy to walk and beside already mentioned hip hop. "B" days are usually more "exciting" days so we´ll see what´s gonna happend next :)

And sorry for writing in English, I started in Czech but then I realized that I was actually traslating from English so I wiped the Czech out and started again in English. And I know that I have mistakes in it, for sure, but who cares :-)?

Dneska jsem měla docela náročnou cestu do školy. Přes noc napadlo celkem hodně sněhu a tak jsem si pěkně procvičila lýtka, jak jsem šlapala po tom stoupou nepoznameném sněhu. Ale jinak až taková zima nebyla, takže jsem si to vlastně užila :)

V Health class jsme dokoukávali ten film, We are Marshall. I přesto, že Mr. Pappas říkal, že to není typický americký film, a ten příběh vážně až tak typický (pro hollywoodská studia) nebyl (byl podle skutečné události), tak byl podaný tak, že prostě až moc "americky" vyzněl. Každopádně ale bylo lepší sledovat tohle, než číst z knížky o tom, jak jsou pro nás alkohol, cigarety a drogy škodlivé.

V angličtině jsem dostali list s knížkama, museli si jednu vybrat a budeme mít pár týdnů na to ji přečíst. Musím říct, že jsem moc těch knížek neznala. Ani autory. Na tom seznamu je např. i Twilight, ale na ten teď asi v angličtině ještě nemám. Takže jsem si s pomocí Mrs. Seavers nakonec vybrala "how NOT to spend your senior year". Měla ji u sebe, takže mi ji rovnou půjčila a nemusím se tak starat o shánění v knihovně apod. Podle obalu to bude takové to čtění pro náctileté a co jsem koukala na pár stránek, bude se mi to dobře číst. "Duševně" mě tahle knížka asi neobohatí, ale minimálně mi trošku zlepší slovní zásobu :). Dneska se chystám ještě koukat na ten "the break-up", musíme ten referát o filmu, jak jsem psala nedávno, odevzdat už ve středu. Měla jsem docela problém ten film sehnat, což mě překvapilo, ale už ho mám ve svém DVD přehrávači a chystám se na něj hned, jak tohle dopíšu.

Doba, kdy jsem na Mika myslela každou chvíli pomalu, ale jistě vyprchává. V US history se spolu bavíme, ale už mě to bušení srdce a podobné věci kdykoliv se na něj podívám přešlo. Asi to bude i tím, že když o tom člověku moc nevíte, díváte se jen na to, co se vám na něm líbí, ale pak ho poznáte a ony se objeví i ty "horší" stránky. A hlavně Miko se nijak nesnaží o to, abychom byli spolu, a já se snažit taky nebudu...

Ale .. na druhou stranu se na scéně objevuje další kluk, Aaron:-). On asi nebude tak "nový", myslím, že jsem se o něm už zmiňovala, ale v posledních dnech se spolu bavíme čím dál víc a např. celý dnešní weight training jsme běhali a tak vlastně celkově "blbli" spolu. Je to v postatě první bílý kluk, se kterým se bavím takle víc, ti "ostatní" byli vždycky minimálně z poloviny "afro-amíci" ... Tak uvidíme, co se všechno bude dít ..

Já už těch svých pubertálních řečí pro dnešek radši nechám a jdu se dívat na ten film :)

víkend

Tak mám za sebou vážně skvělý víkend. Jela jsem k Evě už v ten pátek, kdy jsme šly na basket. Jak jsem po chvilce zjistila, šly jsme na něj kvůli jednomu klukovi, který se Evči líbí. Přišla tam i Hannah, exchange from Germany, pro změnu kvůli jiném klukovi :). Celkově jsem se dozvěděla všechny podrobnosti - kdo s kým chodí, kdo se s kým rozešel, rozhádal, skamarádil .. a to jsem ty zmiňované lidi ani neznala. Ale připadala jsem si jako v nějakém americkém filmu, kde se řeší takovéhle věci, byla to sranda. Pak si pro nás přijeli Evčiny host-rodiče a její brácha a jeli jsme se podívat ještě na staršího bráchu, který dělá wrestling a měl zrovna zápas (no, ono samo slovo "wrestling" znamená zápas že, takže to zní trošku zvláštně). Nicméně, nebylo to vůbec špatné, rozhodně záživnější než další "americká záležitost" - fotbal. A pak už jsme jeli domů, kde jsme se dívali ještě na "10 things I hate about you" a šly spát někdy kolem jedné myslím.

Včerejšek jsme strávili skoro celý u televize. Nejdřív jsme sledovaly "The Darjeeling Limited", Evčin oblíbený film, který mě upřímně nějak zvlášť nenachl. Měl by to teoretický být takový ten "neprvoplánový" zajímavý snímek, ale já v něm žádnou hloubku nenašla a naopak mě to docela nudilo. Ale hrál tam můj oblíbený Adrien Brody, tak alespoň něco :-) .. A pak začal marton "Sex and the City", zkoukli jsme nejmíň 7 epizod a z mých hvězdiček na csfd.cz se vyklubalo pět :) .. fakt mě to chytlo. Pak jsem si zkoušela pár Evčiných šatů, které si v jednom obchodě koupila slevněné na 15 dolarů jedny. Většinou jsou to šaty hodnoty až 200 dolarů. Nakonec jsem si půjčila jednu takovou zajímavou sukni a tričko, asi v tom půjdu na homecoming. Ale jely jsme i do toho obchodu a tam jsem si dvoje šaty taky koupila. Jedny takové "prizceznovské" - jsou černé s "velkou" sukní a zavazováním na zádech. Ty si budu brát na PROM. A ty druhé nejsou tak "velkolepé", ale když jsem si je zkoušela, úžasně mi padly, tak jsem je prostě "musela" vzít. Třeba si je vezmu na český maturiťák, uvidím :) ..

A pak, kolem šesté přijelo asi 10 kamarádů, objednali jsme pizzu s pizzerie, kterou vlastní Evčiny rodiče. Některé z těch pizz byly takové ty typicky americké s tlustým těstěm, saláme apod.. My s Evčou jsme si objednali na půl veggie thin crust s houbama, olivama a troškou sýra, byla výborná. Nejdřív jsme si chtěli pustit "Intolerable Cruelty" s Catherine Zeta-Jones a Goergem Clooney, který jsem mimo jiné přivezla a to většinu lidí nebavilo, tak jsme nakonec sledovali "10 důvodů" znovu. A pak další epizody "sex and the city", Step up 2 a Ratatoulle .. Kromě toho jsme si povídali, hráli karty, poslouchali hudbu a šli jsme spát v 3:30 ... ale byla to vážně zábava, užila jsem si to.

S Evou jsme mluvily celou dobu anglicky, akorát jednou jsme si něco musely vysvětlit česky, protože v angličtině by to bylo zdlouhavé a musím říct, že jsem se cítila zvláštně. Protože já sice v té čestině píšu docela často, ale nemluvím skoro vůbec, když nepočítám hovor s maminkou nebo tatínkem hruba jednou za měsíc. Každopádně Evča bydlí v ČR asi hodinu ode mě, a myslím, že zůstanem v kontaktu. A i tady jsme se určitě neviděly naposled. Už jenom proto, že mám od ní půjčené ty šaty, DVD a toho Orwella co tak dlouho čtu v čj a ona ode mě taky nějaká DVDčka ..

Dneska byla hrozná zima. Sníh, mráz a ještě k tomu vítr. Ale nějak jsem tu cestu přežila...

V Health class jsme se dívali na film, který se jmenuje "We are Marshall". Je to film podle skutečné události, ale začal "typicky americky" am. fotbalem, v něm prohrou v poslední vteřině a následovně smrtí celé fotbalové "grupy". Pak začne "typicky americky" návrat, sestavení nového týmu a to všechno s tou "americkou hrdostí" ... Sice jsme to ještě nedokoukali, tak mě to třeba překvapí, ale stejně .. Bavila jsem se o tom i s učitelem pak ve Weight training, docela ho to zaujalo, jak to na mě působí a dokonce se mnou souhlasit, že Američani jsou takoví ti hrdí lidé, kteří bojují za svoji čest :-)

V angličtině se nic nedělo, akorát jsme psali 2 část testu z Orwella, což mi přišlo kupodivu docela jednoduchý. A v US History jsme měli supl, Miko se kupodivu snažil být milej, ale pak si to něčím zkazil. Ukázalo se přesně to, co jsem si myslela - že jsem prostě jen další holka z mnoha a možná si poprvé uvědomil, že za ním fakt nebudu chodit jako za nějakým Bohem :) .. ale nebudu to rozebírat, přece jen jsme na "veřejném" blogu ..

Po hrozně dlouhé době jsme měla tříhodinovku tancování. Tu první hodinu jsme zase měli s tím tanečníkem, co už jsem o něm myslím psala. Já ho fakt úplně nesnáším .. Je to takovej namyšlenej frajírek. Ale ne proto, že by na mě byl nějak přísnej (i když bych si to i zasloužila), ale prostě celkově projevem je mi nesympatickej. Ale ptal se mě, jestli si myslím, že jsou tady Vánoce "větší" a když jsem mu řekla, že ani ne, tak se hrozně divil. Dneska tam taky mohli být rodiče, což nemám moc ráda. Speciálně dneska tam byla nějaká paní, která měla takový přísný zamračený výraz. Tak jsem si uvědomila, jak moc působí výraz obličeje na druhého člověka. Kdykoliv jsem se usmívala, protože jsem si třeba na něco vzpoměla nebo se mi povedl nějaký krok a pak se podívala na ni a najednou vám ten úsměv automaticky klesne. Naopak když někdo působí pozitivně, přenáší to i na vás.

Zítra nejspíš pojedu k té Češce Evě a půjdeme do její školy na basket. Teda pokud mě bude mít kdo odvést. Když nikdo, pojedu tam až v sobotu, ale těším se. Bude to konečně něco záživného. Já se musím přiznat (teda hlavně si to musím přiznat sama sobě), že jsem hrozně pasivní. Na jednu stranu bych si to tady chtěla užívat, ale na tu druhou pak "radši" zůstanu sama. Někdy jsem tak spokojená, já se sama se sebou nikdy nenudím, ale fakt se chci naučit chodit trošku víc mezi lidi. Vím, že pak budu mnohem spokojenější. S komunikací už ani problém nemám, ten "problém" bude někde jinde, ale ještě jsem na to nepřišla .. ale já to vypátrám a polepším se ..

Takže kdybych se teď dva tři dny neozývala (možná stihnu ještě něco napsat zítra), nemám k dispozici notebook. Ale o to víc pak budu mít o čem psát :)

Včera večer jsem si na netu našla a pustila film "1984", aby se mi líp přiblížila ta knížka. Chystala jsem se na to už asi před měsícem, ale předtím jsem měla přečtených jen pár stránek a tak mě to moc nebavilo, teď už jsem skoro na konci. Byl to hrozně silný zážitek, scény, kdy je Winston na Ministerstvu lásky jsou natočené neuvěřitelně přesvědčivě a ještě teď se mi promítají v hlavě. Úsměvná věc na tom je, že nám o té knížce Mrs. Seavers zrovna dneska pouštěla dokument, kde byly právě scény i z toho filmu. Takže je dobrá náhoda, že jsem se na to dívala zrovna včera.

Jako další úkol jsme v angličtině dostali docela pohodovou věc - a to vybrat si ze seznamu, který nám rozdala film, podívat se na něj a napsat o něm referát s charakteristikou hlavních hrdinů apod.. Na tom listu jsou filmy jako Gladiator, The Patriot, Man in black a dokonce i Mean girls, 27 dresses a The Break-up s Jennifer Aniston, který jsem si nakonec vybrala, protože už jsem ho viděla, takže vím zrhuba o čem to je, i když už si to moc nepamatuju. Ale i tak to bude jednodušší. Máme na to necelý týden. Pak pro změnu dostaneme seznam knížek a bude se opakovat stejný princip jako u filmů .. doufám, že tam bude Pride and Prejudice nebo něco takového :) ..

Miko mi dneska pochválil nový účes, ale celkově už to mezi námi "nejiskří" tak jako ještě těsně před prázdninami. Ono to bude asi i tím, že jsme si za celou dobu prázdnin napsali asi třikrát a to ve dvou případech jen "marry christmas" a "happy new year" a navíc jsem vždycky napsala první já. No a protože vím, že mi většinou neodepíše (protože prý nemá smskování rád - což pěkně kecá, protože v US history do toho mobilu něco klavíruje "all the time" ), tak jsem mu prostě psát přestala, protože tohle mě nebaví. A on se mě pak ještě ptá, proč už mu nepíšu :) .. a taky říkal, teda vlastně už opakoval, že všichni vždycky chodí za ním, ne on za nimi. No tak, milý Miko, asi nebudu jako všichni. Fakt už mě to někdy vytáčí, jak si občas myslí bůhví jak není úžasnej. Na druhou stranu ale vím, že jednou udělá něco pěkného a zas "v tom" budu zpátky, jestli víte, jak to myslím .. ale v postatě to beru jako hru, a vesměs zábavnou :)

Mr. Swope se asi zbláznil, chce po nás pro každou hodinu (což znamená každý druhý den) mít načtenou celou kapitolu, mít z ní vypsané notes a ještě být připravení na jednu z 6 esejí, kdy nevíme kterou vybere a taky na daily quiz... já mám problém už teď a velkej, tohle fakt nevím, jak budu zvládat. Alespoň že už začínáme s Civil War, tak to bude alespoň něco zajímavějšího, protože jinak neustále omíláme nějaký "kompromis roku 1828" pak "kompromis 1850", taky "paniky" toho a toho roku .. a tak pořád dokola, vážně. + těch "milion" prezidentů .. jsem zvědavá, co všechno si z toho všeho budu pamatovat.

Venku to vypadá tak nějak všelijak, prší, zároveň to namrzá, takže máme klouzačku všude, kam se pohneme. Což byla docela sranda, když jsme se snažili jet na hip hop.

Cindy mi dneska říkala, že se s Ronem bavili o tom, že si přes příští rok asi opravdu vezmou dalšího exchange studenta a že chtějí zase někoho z ČR. Že bych chtěli pokračovat v učení češtiny a taky až někdy pojedou do ČR, že by nás navštívili oba .. :-) Já jsem navrhovala, že by si třeba mohli vzít někoho ze Slovenska, aby tu naši společnou historii viděli z obou stran, ale vypadá to, že jsou s Českem spokojení. Což mě těší :-). Protože v ASSE nám vtloukali do hlavy, že jsme vlastně takoví "reprezentanti" našich zemí ... no, to jo :) ..

Yeah, school´s back. I really wanted to back to school on Saturday but now I´ve been there and I wanna back my sleeping late time, watching movies etc. But in the other way, I am glad that I won´t be so bored in the rest of the time like I used to be in recent days.

I had my meeting with dentist today. He told me that my teeth is moving pretty fast which is great and he asked me if he´s doin the same thing like they used to do in Czech or if it is different. So I told him that he´s definitely quicker :) .. which is true.

A lot of people told me that my new hair cut is cute :). It was nice to hear that. But I really don´t have anything else what I can write about cause it was just boring at school today ..

We had dinner like half an hour ago and Ron and Cindy decided to start their lessons of Czech finally with the CD and book what they bought for Ryan like a Christmas present. And Ryan was like "Do I have to take the Czech lesson today?" "Yeah, whole family will learn it," Cindy said... Cindy told me few days ago that she thinks Ryan would like to learn Czech. I don´t think so. He´s really not interested at all. Anyway, they started with Czech alphabet which Ryan finally found out like a easy thing for him cause he takes Spanish class in the school and Spanish alphabet is, beside "ř", really similar. It was very humourous to listen them how they try to say already mentioned "ř" and few other letters. But they really tried which is very nice. I´m curious how long they will keep this effort .. Well, we´ll see :-)

ASSE party

Dneska byl docela zábavný den. Probudila jsem se až kolem desáté, po několika měsících se na kameře viděla s babičkou a s dědou, přičemž babička mi řekla, jak se jí po mě stýská a jak moc se na mě těší (což je od ní hrozně hezké, ale moc mi to nepomohlo) a pak jsem začala vařit :). Cindy mě poprosila, jestli bych neudělala znovu svoje tofu se zeleninou a s rýží. Dokonce si napsala i recept. A pak jsem o chvilku pozděj dělala ještě bramboračku, protože jsem na ASSE party měli přinést nějaké jídlo ze země odkud pocházíme .. Takže celkově jsem vlastně první půlku dne strávila v kuchyni, což ale nebylo zas tak špatné, docela jsem si to užila. Dokonce jsem i tak trochu dokumentovala moji výrobu té polívky.

A pak jsme na čtvrtou vyrazili do domu naší co-ordinátorky Dee, která letos hostí Česku Evu a před dvěma lety měla jejího bráchu Pavla, který tady byl na prázdninách v létě a já ho viděla na tom prvním meetingu, co jsme měli. On umí úplně skvěle anglicky. S Evou jsme se bavili hodně, česky ani slovo, ale shodly jsme se na tom, že se nám ta angličtina nelepší tak rychle, jak jsme doufaly. Taky máme stejný vkus na filmy, hudbu .. fakt si máme co říct. Příští sobotu tam budu trávit noc - Ryan jede pryč na nějaké soustředění a tohle byl Cindy´s způsob, jak se mě "zbavit" a mít s Ronem celý dům pro sebe :) .. Ale v podstatě jsem ráda, jak už jsem psala, fakt si rozumíme a třeba se nakonec někdy uvidíme i v ČR, i když Eva bydlí v Chrudimi, takže to do PV zas tak blízko není. Ale to stejně ještě předbíhám. Eva dělala jako české jídlo guláš, což je docela vtipné, když ona sama nejí maso. Ale povedl se jí.

Pak jsme dělali "gift exchange", což ale byla docela nuda, protože nikdo nebyl "mean" a nezval si dárek od někoho jiného. Teda vlastně kromě mě :) .. já jsem si vzala dárek právě od Evy, takže jsem si domů přinesla teploučkou flanelovou červenou deku, která ani nezabere moc místa a čokoládu :) ..

Dívala jsem se do Cindy diáře a vypadá to, že tahle druhá polovina mého pobytu bude mnohem záživnější. Za pár týdnů jedeme do toho Las Vegas, na začátku února bude další Homecoming, v březnu bude naše první hip hop soutěž, s ASSE máme možnost jet do Columbusu, což pojedu a moc ráda, taky bude další OGT week, v dubnu je další soutěž a konečně v květnu je prom, poslední hip hop soutěž, "maturování" .. 2.6 končí škola pro seniors, 6.6 bude závěrečné vystoupení s dance studiem a hned další den jedeme na týden do North Caroliny, kam snad pojede i moje maminka... Když to takhle píšu, tak se na tohle druhé pololetí začínám moc těšít :) ..

moje tofu směs :-)

příprava polívky ..

Eva s dekou, kterou mám nakonec doma já :)

Začínám se čím dál víc těšit zpátky do školy. A to dokonce i přesto, že jsem se za celé prázdniny na učení ani nepodívala a budu to teď muset dohánět během těch posledních dnů. Což znamená, že musím dočíst toho Orwella (jo, ještě pořád jsem to nedočetla) a přečíst přes 40 stránek americké historie (teda možná už jen 37 nebo tak nějak) .. Já vůbec nevím, co se se mnou děje, proč jsem tak pesimistická, otrávená a protivná .. nikdo mi nic neudělal, jen asi ty prázdniny mě paradoxně víc "vysávají", než když jsem ve škole. Ron je celé dny v práci, protože si bere přesčasy, aby vydělal co nejvíc peněz předtím, než pojedem do Las Vegas (mimochodem, nebudu konkrétní, ale vydělává skoro jako nějaký docela úspěšný podnikatel u nás ... takže to rozhodně málo není, zvlášť když opravuje telefonní dráty), Ryan se tady pohybuje po domě a pokaždé když mě vidí řekně "Waz upppp?", což mě už šíleně vytáčí a se Cindy se taky míjím, protože pořád spí a když nespí, tak jsem zase já ve svém pokoji a když se náhodou potkáme, vypadá to, že na sebe momentálně nemáme náladu ... je to prostě špatný teď ..

Včera jsem tak rychle projela můj "archiv" tady, četla si některé svoje články a docela mě uklidnil fakt, kolik měsíců už mám za sebou. Nejhorší ale je, že se ve mě mlatí dvě strany - jedna, která by teď vážně chtěla být doma, pěkně v klidu a ta druhá, která chce být tady, užít si, nasbírat zkušenosti a zážitky a být spokojená. CHCI aby ta druhá převažovala, jenže to není tak jednoduchý, jak jsem si myslela ... No, já jdu radši něco dělat ... :-)

I guess "Silvestr" is gone ...

Mám za sebou asi nejvíc bojkotovaného Silvestra, jaké jsem kdy zažila. A ne tak docela za to můžu já, i když na tom samozřejmě mám taky svůj podíl. Nešla jsem totiž s Rynem do té jejich "komunity", protože představa, že se od osmi do osmi bavím se samými 14ti letými "dětmi" mi moc zábavná nepřišla. A nikam jinam jsem jít nemohla .. nebo spíš nebylo s kým. Takže jsem zůstala doma, což mi vlastně ani moc nevadilo, pustila jsem si film, popíjela čaj a byla relativně spokojená. Divné bylo ale to, že Cindy šla někdy po šesté spát s tím, že Silvestra slavit nebude a když se Ron někdy po osmé vrátil z práce, sedl si k počítači, pravděpdobně dopil ten zbytek toho dobrého vína, co jsme měli na Vánoce (a kterým jsem si chtěla, i kdyby sama, připít .. bohužel, na mě nezbylo) a teoreticky si nevšímal ničeho jiného a to jsem se tam za ním několikrát "nenápadně" snažila přijít, jako, že bychom si mohli alespoň povídat ... Když jsem přišla naposled, asi půl hoďky před půlnocí, tak jen zapnul televizi a dívali jsme se na tu "velkolepou" show s NYC, což byla snad ještě větší nuda než "Mejdan roku z Václaváku" .. A fakt jsme si ani nepřipili, prostě absolutně NIC. Ron pak hned šel spát, že musí do práce další den a já jsem naštěstí na skypu "našla" Terku, která se cítila celý večer pavděpodobně podobně jako já a moc mi rozhovor s ní pomohl. Ani nevím, proč mě tady to (ne)slavení Silvestra tak vzalo, já ho nikdy nijak zvlášť neslavila, ale paradoxně jsem měla větší "krizi" než na Vánoce ... No a od teď se budou dobře počítat týdny, než pojedu domů .. zhruba 24 nebo 25, podle toho, jak dlouho tu zůstanem, až přijede moje rodina (ale to už mi pak bude docela jedno, protože JE tady budu mít :-)) ..

Ale úterý bylo fajn. Jeli jsme do Clevelandu na koncert "Trans-Siberian Orchestra", kteří hráli skvěle. Často mi připomínali Pink Floyd, které miluju. A ty rockové balady ve spojení se soulovým hlasem zpěváka byly vyloženě dokonalé. Moc jsem si to užila ..

... Na dnešní oběd jsem uvařila čočku s vajíčkem, tak jsem zvědavá, jak jim bude chutnat .. mně teda chutná moc, povedla se mi .. asi ji budu dělat častěj :)