Přemýšlela jsem nad tím, co bych odpověděla, kdyby se mě někdo zeptal, jací jsou Američani v mém věku. Přiznám se, že po tomto roce, když se řekne "američan", si automaticky vybavím černého kluka v nejmíň o 3 velikosti větším triku (většinou bílém nebo černém), s džínama někde u kolen a s kšiltovkou na hlavě. Většinou má u sebe mobil nebo ipod, pouští si nejnovětší hip hopový hit a pohybuje se do rytmu. Myslím si ale, že každý exchange student by vám na tohle téma ("američan") odpoví něco jiného. Třeba Evča, ta další Češka, by vám toho asi o černoších moc neřekla, protože na celé její škole jsou jen dva. Na mé škole je to víc, než 60%. Jsem za to ale ráda. Když jsem sem poprvé přijela, byl to pro mě nezvyk, afro-američany jsem "znala" jen z teenage filmů a tam většinou nehrají moc kladné role... Oni ve skutečnosti nejsou o tolik jiní. Ale za těmi "drsnými" výrazy se většinou skrývají milí kluci, kdy většina z nich nepůsobí tak "jednoduše", jak se na první pohled zdá. Čeho jsem si všimla třeba na prom (a teď to nesrovnávám s ČR ani trochu, protože věřím, nebo alespoň chci věřit, že to tak je i u nás), když kluk má svoje "date", všímá si opravdu jen jí. A vypadalo to hrozně hezky, když ti "drsní" kluci, co normálně hrajou basket v tělocvičně, byli najednou v oblecích a měli oči jen pro svou slečnu .. Asi jsem trošku staromódní, že? :) Ale mně to fakt přišlo milé ..

Další výrazným bodem, který "značí" Ameriku je podle mě způsob oblékání. Myslím, že jsem se o tomhle už zmiňovala, ale tady opravdu o každém druhém středoškolákovi a vlastně i vysokoškolákovi budete vědet, na kterou školou patří a vě většině případů i kterých aktivit se v ní účastní. Moje škola, McKinley je tu všeobecně známá pro svůj fotbalový tým, v podstatě je to tady jedna z "nejrespektovanějších" škol v okolí. A ředitel, couseloři a učitelé to tu studentům pořád připomínají, že jde o prestiž se si nemůžou/nemůžeme dovolit slevit. Občas je to sice přitažené za vlasy, ale svým způsobem už to docela začínám chápat, ten důraz na úspěch, zadostiučinení apod., který tu panuje. Spousta, opravdu ta větší část, pochází z ne zrovna vysokých poměrů, každý druhý americký student má minimálně "part-time job" a samy se starají o svoje auto a ostatní náklady, které mají. Neříkám, že u nás studenti po škole nepracují, ale určitě né v takové míře a hlavně tady se tak nějak automaticky počítá s tím, že hned po maturitě jdeš z domu a starej se o sebe sám. Vím, kam tímhle vyprávěním mířím, ale zatím jsem ještě nepřišla k tomu, jak se tam dostat :) .. Myslím, že to co jsem chtěla říct je, že to většina američanů v mém věku není tak rozmazlených, jak se u nás a nebo i v Evropě traduje a je na ně obecně kladen mnohem větší tlak, než si možná uvědomujeme. A taky jsem už pomalu začínám chápat pojem "americký sen", ale o tom až někdy jindy .. snad :)