I am going home :)

Takže je to tady, bez tří týdnů po roce jedu konečně domů :) .. Je to hodně zvláštní pocit, dívat se svůj skoro prázdný pokoj a vědět, že se sem přinejmenším na pár let nevrátím ..
Plánovala jsem se vejít do dvou kufrů, ani nevím, co mě přimělo být takhle "naivní" :) .. Jeden z mých kufrů měl nadváhu skoro 10kg, a to už tak tu musím spoustu věcí nechat, takže jsem se narychlo rozhodla připlatit si třetí kufr, protože to vyjde levněji, než kdybych platila za nadváhu .. naštěstí tu Cindy s Ronem mají kufr, který mi mohli dát, protože ho nepoužívají ..

Ron se mi teď snaží odblkovat můj telefon, abych ho mohla používat i doma, akorát s tím má asi nějaké problémy, protože Ryan teď přišel nahoru a povídá mi, ať teď rozhodně nechodím dolů, že Ron je hrozně naštvanej .. tak jsem zvědavá, jak to dopadne :)

Chystám se tu ještě zmínit o "graduation" a Severní Karolíně, ale to bude asi až budu v "našem" časovém pásmu :) ..

V posledním týdnu jsem byla obvzlášt aktivní :) .. nejdřív jsme měli ve čtvrtek už zmíněnou "senior recognization", kde mi dali dvě "awards", i když ani nevím, jestli jsem si je pořádně zasloužila - dostala jsem je za to, že jsem byla tou studentkou měsíce a pak právě proto, že jsem exchnage student. Ale o každém z těch asi 25 seniorů něco povídali a hezky se poslouchalo, jak do zhruba 3-4min shrnuli všechny moje "úspěchy" :) .. akorát to celé trvalo přes dvě hodiny a začalo to být po chvilce docela únavné .. Byla jsem ráda, že jsem kolem sebe alespoň měla kamarády a tak jsme to různě komentovali :)

Pak v sobotu měla Evča "senior party", když jsme přijeli, vypadalo to fakt velkolepě, stoly a židle byli snad pro 80 lidí a jídla tam bylo neuvěřitelné množství :) .. Většina lidí byla rodina Dee a Johna, Evčiné hostfamily, ale měla tam i pár svých kamarádů a musím říct, že jsem se docela bavila, alespoň jsem poznala pár nových lidí a tak. Je fakt, že jsem odešla docela brzo, protože ani ostatní se moc nezdrželi, ale bylo to fajn.

V neděli jsme pro změnu jeli na farmu jedněch známých - novomanželů, kterým jsme v listopadu byli na svatbě. Oni jsou hrozně fajn pár, je mezi nimi věkový rozdíl zhruba 8 let, Mikovi je kolem 40ti, ale úžasně se doplňují, on hrozně moc povídá a ona mu pořád skáče do řeči, ale zároveň ho někdy "setře" takovou jednoduchou poznámkou :) .. Byli na líbánkách v Itálii, jsou Katolíci, tak se jim samozřejmě nejvíc líbil Vatikán a vyprávěli spoustu zážitků a tak, hrozně mě bavilo je poslouchat. Jinak co se týče jejich farmy, tak mají 5 koní, 2 krávy, pár ovcí a pak ještě psa a kočky .. to už se myslím tak často nevidí, zvlášť u mladých lidí :)

A dneska jsem šla s kamarádem do 3D kina na novou "disney-pixarovku" Up! a to byl úžasný film, který měl spoustu nápadů, fakt mě některé z nich překvapily .. a co jsem se tak dívala, tak těch 3D filmů vzniká čím dál víc, za chvilku už se ty animované snad ani jinak dělat nebudou :)

Balila jsem si svůj první kufr, ten, kam jsem poskládala všechny svoje DVDčka a takové ty "papírové" věci atd., plus se mi tam vešly obě zimní bundy, zimní boty a oboje plesové šaty, což mi udělalo velkou radost, protože je naděje, že pokud mi Cindy dá takové ty "obaly" (nebo jak to nazvat), které vysávají vzchuch z oblečení, je docela velká možnost, že se vejdu do těch dvou kufrů a nebudu muset nic posílat v krabici a nebo připlácet za třetí kufr .. tak mi držte palce :)

A taky jsem dneska mluvila na kameře asi 3 minuty s tatínkem, v podstatě jsme se jen pozdravili, ale potěšilo mě, že jsem ho po dlouhé době slyšela :) .. jinak chodím hodně ven na procházky nebo se proběhnout, sem tam i s kamarády (kamarádkami), užívám si sluníčka a těším se domů :)

Dneska jsem měla docela pohodový a záživný den. Američani slavili státní svátek - Memerial day. Ron i Cindy měli práci a Ryan hrál ráno v nějakém průvodu na saxofon s McKinley bandem (moje high school), tak jsem se na něj šla na chvíli podívat, i když ty 3 hodiny nebo jak dlouho to trvalo mě to nebavilo, tak jsem odešla o něco dřív docela pěknou a na mě nezvykle pomalou procházkou domů. A pak pro nás přijel Roger, jeden Ronův kamarád, a jeli jsme na ryby. Na to jsem se docela těšila, akorát jsme pak zjistili, že rybařit nemůžu, protože nemám licenci a je mi víc než 15 :) (pak jsme si z toho dělali srandu, že kdybychom to věděli, tak budem předstírat, že mi teprve 15 je :)) .. takže jsem si jednou zkusila hodit prutem, stejně mě to moc nenadchlo a šla se projít, nakonec jsem ušla tak 8-10km .. to prostředí tam bylo krásné, připomínalo mi to trošku můj domov, naši přehradu a tak :) .. a pak jsem se vrátila zpátky, Ryan pořád zaujatě chytal (i když nakonec chytil jen jednu malou asi 10ti centimetrovou rybičku :)) a Rodger nespíš chodí na ryby docela často, tak tím dneska tak nadšený nebyl. Tak jsme si povídali, je to zajímavej pán, hodně se zabývá vyživou a vůbec "zdravým životním stylem", takže téma jsme měli. Nakonec to (ne)chytání přestalo asi po 3 hodinách bavit i Ryana a tak jsme se vydali ještě na minigolf .. Sice jsem prohrála, ale zas tak snadno jsem jim to vítězství "nedala", takže jsem nakonec byla docela spokojená :) ... k večeru ještě přijeli Ronovi rodiče a Cindy táta, tak jsme strávili chvilku společně, měli grilované kuřecí prso nebo hamburger k večeři a pak jeli domů ..

Teď jsem si vzpoměla, že vznikl nový seriál "Glee", který je natáčený jakoby o mé škole - McKinley a jejím pěveckém sboru. Nenatáčí se to teda přímo tady, ale to nic nemění na tom, že mi to přijde jako docela dobrá zajímavost a pokud ten seriál bude úspěšný, tak se pak budu moct "chlubit", že z téhle školy mám maturitu :)) .. Celkově jsem na McKinley slyšela zvenku hodně špatný věci, jako drogy, zbraně, násilí apod. a já přitom můžu upřímně říct, že jsem tam s ničím takovým nesetkala, pár rvaček tam bylo, tráva se tam taky kouří, ale nemyslím si, že by to bylo horší než na jiných školách, spíš naopak .. a McKinley má navíc hodně sportovních i jiných úspěchů, tak beztak ti "ostatní" z jiných škol jen závidí a mají potřebu ji nějak "špinit" :) ..

V posledních dnech mám pocit, že se neděje nic a přitom všechno. Nic moc se neděje ve škole, myslím v hodinách, Mr. Swope, jak už jsem psala tam není, takže v jeho hodinách neděláme nic (jaká změna po celém tom roku), matika je pořád stejně nezáživná a jednoduchá, dva moje "ťeláky" jsou takové oddechovky, akorát v angličtině prezentujeme naše projekty ..

.. já svůj prezentovala v pondělí. Na to, jaké se kvůli tomu dělalo celých těch 8 nebo 9 týdnů "haló" to bylo docela nestresující. Dokonce mám pocit, že jsem mluvila docela plynule, zbytečně se nezasékávala a nepoužívala pomocná slovíčka jako "ehm" nebo "like" :) .. Zaměřila jsem se hlavně na rozdíl mezi americkým a evropským (hlavně českým samozřejmě) způsobem stravování. Největší rozdíl je v doporučených jídelníčcích na snížení váhy. Jsem si téměř jistá, že čeští dietologové by do diety na hubnutí nenapsali burákové máslo, sýrové krekry, chipsy light atp. :) .. nebo ty jejich "100kcal pack", o kterých jsem psala už někdy v srpnu. Další rozdíl je, že Američani mají dietu předepsanou na tři velká jídla denně, kam se třeba právě na oběd "vměstnají" jak ty krekry, tak chipsy nebo jiné dezerty .. a průměrná dávka kaloríí pro snižování váhy je tu nastavená na 1800kcal, zatímco v ČR je to kolem 1200kcal .. po těchto "výzkumech" už se ani nedivím, že jim to jde podstatně hůř než u nás .. I když nehažme všechny do jednoho pytle - celá moje "rodina" od té doby, co jsem tu shodila dohromady docela slušných 80lbs (36kg) - Ron 35lbs, Cindy 30lbs a Ryan 15lbs .. jsem na sebe i na ně "pyšná", že to šlo a jde tak dobře :)

V neděli, den předtím, jsme měli náš poslední sraz se všemi exchange studenty. Bylo zvláštní si uvědomit, že většinu z nich fakt vidím naposled, protože i když jsem je některé viděla jen párkrát (kromě Agathe samozřejmě), tak jsme si myslím docela padli do oka, asi na tom má hodně podíl právě to, že nás všechny pojí tenhle výměnný program. Eva mě ale pozvala na její "senior party", takže bych ji a Hannah - Němku, mohla vidět ještě jednou. Vůbec doufám, že s Evčou zůstanem v kontaktu, nebydlíme od sebe v ČR tak daleko :) ..

Dnes jsem se "oficiálně" dozvěděla, že jsem udělala všechny svoje OGT testy a tak mi opravdu dají ten jejich "High school diploma", což mě těší. Asi bych se cítila hloupě, kdybych ho neudělala, protože co tak pozoruju, tak téměr každý exchnage student udělal. Takže tím určitě nejsem nějak "vyjímečná", co mě ale těší je, že mě někdo z učitelů doporučil na dostání "award" za nějakou aktivitu, kterou jsem tento rok dělala. Vůbec nevím, co by to mohlo být, ve škole jsem se žádného týmu neúčastnila, tak jsem zvědavá, co to nakonec bude :) .. a pak už si "jen" obleču ten "hábit" a čepičku s bambulkou :), ještě jednou si zatančím na pódiu, podívám se k moři, sundají mi rovnítka a hurá domů :)

Přemýšlela jsem nad tím, co bych odpověděla, kdyby se mě někdo zeptal, jací jsou Američani v mém věku. Přiznám se, že po tomto roce, když se řekne "američan", si automaticky vybavím černého kluka v nejmíň o 3 velikosti větším triku (většinou bílém nebo černém), s džínama někde u kolen a s kšiltovkou na hlavě. Většinou má u sebe mobil nebo ipod, pouští si nejnovětší hip hopový hit a pohybuje se do rytmu. Myslím si ale, že každý exchange student by vám na tohle téma ("američan") odpoví něco jiného. Třeba Evča, ta další Češka, by vám toho asi o černoších moc neřekla, protože na celé její škole jsou jen dva. Na mé škole je to víc, než 60%. Jsem za to ale ráda. Když jsem sem poprvé přijela, byl to pro mě nezvyk, afro-američany jsem "znala" jen z teenage filmů a tam většinou nehrají moc kladné role... Oni ve skutečnosti nejsou o tolik jiní. Ale za těmi "drsnými" výrazy se většinou skrývají milí kluci, kdy většina z nich nepůsobí tak "jednoduše", jak se na první pohled zdá. Čeho jsem si všimla třeba na prom (a teď to nesrovnávám s ČR ani trochu, protože věřím, nebo alespoň chci věřit, že to tak je i u nás), když kluk má svoje "date", všímá si opravdu jen jí. A vypadalo to hrozně hezky, když ti "drsní" kluci, co normálně hrajou basket v tělocvičně, byli najednou v oblecích a měli oči jen pro svou slečnu .. Asi jsem trošku staromódní, že? :) Ale mně to fakt přišlo milé ..

Další výrazným bodem, který "značí" Ameriku je podle mě způsob oblékání. Myslím, že jsem se o tomhle už zmiňovala, ale tady opravdu o každém druhém středoškolákovi a vlastně i vysokoškolákovi budete vědet, na kterou školou patří a vě většině případů i kterých aktivit se v ní účastní. Moje škola, McKinley je tu všeobecně známá pro svůj fotbalový tým, v podstatě je to tady jedna z "nejrespektovanějších" škol v okolí. A ředitel, couseloři a učitelé to tu studentům pořád připomínají, že jde o prestiž se si nemůžou/nemůžeme dovolit slevit. Občas je to sice přitažené za vlasy, ale svým způsobem už to docela začínám chápat, ten důraz na úspěch, zadostiučinení apod., který tu panuje. Spousta, opravdu ta větší část, pochází z ne zrovna vysokých poměrů, každý druhý americký student má minimálně "part-time job" a samy se starají o svoje auto a ostatní náklady, které mají. Neříkám, že u nás studenti po škole nepracují, ale určitě né v takové míře a hlavně tady se tak nějak automaticky počítá s tím, že hned po maturitě jdeš z domu a starej se o sebe sám. Vím, kam tímhle vyprávěním mířím, ale zatím jsem ještě nepřišla k tomu, jak se tam dostat :) .. Myslím, že to co jsem chtěla říct je, že to většina američanů v mém věku není tak rozmazlených, jak se u nás a nebo i v Evropě traduje a je na ně obecně kladen mnohem větší tlak, než si možná uvědomujeme. A taky jsem už pomalu začínám chápat pojem "americký sen", ale o tom až někdy jindy .. snad :)