o posledních dnech a tak :)

Hodně mile mě překvapuje, že pořád tolik z vás poměrně často kliká na můj blog a (nejspíš) zjišťuje, jestli tady není něco nového .. to je pro mě, po třech měsících, co jsem nic nepsala až neuvěřitelné .. zároveň jsem si ale připadala blbě, protože sem někteří pořád klikáte a já stejně nic nepíšu :) .. a tak jsem se rozhodla, že sem zas pravidelně začnu psát .. ale o čem .. bavila jsem se o tom s mamkou, ta se na mě podívala a říká: "To chceš studovat žurnalistiku, když nevíš o čem psát?! Vždyť můžeš psát o čemkoliv - o knížce, filmu, CDčku, co tě zaujme, o zprávách ze světa, o Superstar .. " a tak si říkám, že je to fakt, můžu psát o čemkoliv :) .. Dneska jsem se o tom bavila i se spolužačkou a kamarádkou Jančou, která má taky blog (a taky na něj pěkně dlouho nenapsala :)) a ona dokonce rovnou začala v hodině matematiky psát na papír o naší hodině matematiky, jak to v ní (ne)chodí a co v ní (ne)děláme .. jestli to nakonec na ten blog uveřejní těžko říct, každopádně mě to pobavilo :) ..

Jinak mi přijde, že se teď všechno točí kolem maturity. Akorát, a to nevím, jestli je to mnou a nebo není :), to vypadá, jako by kolem nás to slovo "maturita" jen tak létalo a přitom se nás fakticky netýkalo. Pořád o tom mluvíme, ale zároveň ještě třeba neznáme maturitní otázky z marketingu, v angličtině bychom sice měli mít hotových 6 témat, ale všechny se týkají věcí, které se dají nějak "okecat" - ať už je to "my family", "work" nebo "food" a ta, na která opravdu musíme něco vědět - jako například "Canada", "USA", "Australia and New Zealand" nebo "global problems" jsme ještě nezačali .. Češtinu jakž takž probíráme, máme skvělou učitelku, která je pro tu literaturu fakt zapálená, ale tempo je taky "nějaké" pomalé. Co se týče cestovního ruchu a zeměpisu cestovního ruchu, tak mi hodně pomohly ty rozdílovky, protože jsme s učitelkou probraly všechno vcelku podrobně a spoléhám na to, že mi v té hlavě snad něco zůstane a před maturitou už si to "jen" zopakuju .. ano, zatím jsem ještě optimista :) ..

Abych se ale vrátila k původní myšlence, respektive k tomu, k čemu jsem chtěla dojít .. Vůbec si nepřipadám jako maturantka... Hmm, možná je to paradox, když jsem v podstatě už jednou maturantka byla, ale myslím to tak, že mi nepřijde, že mám dostatek vědomostí na to, abych mohla odejít do "dospělejšího světa" .. Po maturitě se už nebudu moct schovat za "jsem ještě na střední a tohle jsme se neučili" typ výmluvy .. jestli víte, jak to myslím :) .. Mívám teď díky tomuto stavy, kdy mám hrozně velkou potřebu si číst o věcech "co bych už dávno měla vědět", ať už se to týká historie a nebo třeba literatury. Nejvíc mě třeba v poslední době zaujala knížka Hrdinové od Paula Johnsona, která vypráví úžasně čtivým způsobem o vybraných "hrdinech" všech dob od Juliuse Caesara přes Washigtona, Wellingtona, Dickensovou až po Reagona, Thatcherovou a Jana Pavla II. .. přiznám se, že v posledních dnech jsem té knížce moc nedala, ale doporučuju ji všem, kteří si chtějí "rozšířit obzory", ale přitom nemít pocit, že se vám to někdo snaží za každou cenu nalít do hlavy ..

answering questions :)

Zdravím vás po .. no, radši jsem se ani nedívala jak dlouhé době. Ale tuším, že to bylo někdy na konci prázdnin, kdy jsem sem psala naposledy. Omluvy nemám :). Kolikrát jsem měla nutkání sem napsat, ale (nejspíš) lenost mi v tom vždycky zabránila :) .. Teď jsem to ale slíbila, že napíšu o tom, jak to mám se školou a bylo by mi blbé to nedodržet. Navíc mi několik z vás psalo email a já se (tentokrát) omlouvám, že jsem neodepsala.

Lucka M. mi chválila blog (za což ti moc děkuju a vážím si toho) a ptala se mě, podle jakých kritérií by si měla vybrat (soukromou) školu. Nedokážu na to úplně odpovědet, mám zkušenost jen s jednou americkou střední školou v jednom americkém státě. Americké školství obecně je v každém státu trošku jiné. Navíc se nedá určit, co by ta škola měla mít, aby byla "dobrá". Vím, že jsou třeba školy, kde nanejdeš téměř žádného afroameričana a pak naopak školy, kde je jich třeba víc než polovina. Já zažila ten druhý případ a upřímně, mám s tím skvělou zkušenost. Dostala jsem se tak zase trošku víc do "jiného světa", afroameričani mají zase úplně jiné "cítění" než bílí Američani. Obecně je to samozřejmě jedno, jenom bych chtěla říct, že určitě není třeba mít předsudky a "bát" se toho. Jinak myslím, že snad každá americká High school nabízí velkou škálu odpoledních aktivit od všemožných sportů přes kreslení až po přednes nebo zpěv. Učitele najdete na každé škole jiné, já měla obrovské štěstí, všichni byli ochotní a byl na nich vidět zájem o daný předmět... Myslím, že jsem v téhle otázce moc nepomohla. Každopádně ti, Luci, přeju hodně štěstí a spoustu skvělých zážitků :) ...

Eva N. mi psala ještě dřív než Lucka a já upřímně doufám, že jí moje odpověď ještě k něčemu je :). Ptala se mě, jak to mám se školou tady v ČR ... Rok v Americe jsem trávila místo svého třeťáku tady. Ještě předtím, než jsem odjížděla jsem se samozřejmě musela domluvit s vedením školy, jestli jsou ochotni mi rok v Americe uznat a nebo jestli ten ročník budu muset opakovat. Moje škola mi ten rok uznala s tím, že jsem si tento rok na začátku školního roku musela udělat rozdílové zkoušky ze všech předmětů, na které jsem tady loni nebyla. V září jsem začala chodit se svojí třídou do 4tého ročníků a zároveň si po odpolednech dodělávala třeťák. Přiznám se, že mi to trvalo celkem dlouho a taky mi to vzalo spoustu času, ale už do Ameriky jsem jela s tím, že mě tohle čeká, takže jsem to takhle vzala a teď jsem ráda, že už to mám za sebou a že ten ročník nemusím opakovat. Navíc jsem k tomu přistupovala tak, že z některých předmětů, ze kterých jsem dělala zkoušky budu maturovat a tak jsem to brala jako takovou "přípravku" na maturitu :). Doporučuju každému, kdo tráví nebo se chystá trávit rok v zahraničí a má tu možnost, že nemusí opakovat ročník, aby to tak udělal. Bohužel ne všechny školy to umožnují, záleží to na každé škole, jak se rozhodne. Zkuste si to ale zjistit dopředu, jak je to právě na té vaší.

Další otázka se týkala výdajů... Tohle je hrozně individuální. Opravdu hodně záleží na tom, co všechno "potřebujete" k životu a co všechno máte v plánu v zahraničí dělat (účastnit se zájmových kroužků, výletů apod.) .. Přesná čísla vám neřeknu, ale já osobně jsem nejvíc utratila za hodiny tancování. Měla jsem jich 6-8 týdně, do toho byly soutěže apod., takže to nebyly úplně malé výdaje, na druhou stranu mi to ale hodně dalo, poznala jsem tam nové lidi, s některými jsem v kontaktu dodnes a navíc jsem "někam patřila" .. Základní potraviny by vám měla obstarat vaše hostitelská hostina, pak už záleží na vás, jestli chcete něco "navíc", ale obecně si myslím, že za jídlo moc neztratíte. A pak je tu ještě oblečení, kino a další "potřebné věci", abyste si mohli ten rok užít :) .. to je taky hodně individuální .. Kdybych měla být konkrétní, připravila bych se na to, že utratíte měsíčně v rozmezí $100 - 300 .. vím, že je to velké rozmezí, ale opravdu hodně záleží na vás .. obecně jsou v Americe produkty (jako oblečení, elektronika, DVDčka apod.) levnější než v ČR, naopak služby jsou zase dražší ..

Padla i otázka na organizaci ASSE. Jestli bych s ní jela znovu, kdybych se měla znovu rozhodovat. Odpovím ano. Měla jsem s ní jen tu nejlepší zkušenost. Jak s českou ASSE, tak s americkou. Vždycky, když byla potřeba mi byli ochotní a schopní pomoct, navíc jsou to všichni příjmení lidé a jednají s vámi narovinu. Nemám zkušenost s žádnou jinou organizací, ale troufám si říct, že lepší jsem si vybrat nemohla.

Pak jste se ptali, jestli jsem si nechala uznat svůj americký diplom. Nenechala. Mám ho doma vystavený na poličce a sem tam na něj kouknu :) .. Ale jinak je mi tady v ČR asi k ničemu. Samozřejmě, že ten diplom uznat lze, ale myslím, že by šlo o docela zdlouhavý proces a tak jsem se rozhodla si radši udělat ještě tu naši českou maturitu :) .. Nevím, jestli někdy ten americký diplom využiju, vím, že tady díky němu berou na některé soukromé mezinárodní univerzity, ale v tom se zároveň točí spoustu dalších peněz :) .. Možná, že se z ničeho nic rozhodnu do Ameriky znovu odjet a tam by se mi hodil :) .. ale to asi nehrozí .. zatím .. Takže, abych to shrnula, letos si, když budu mít štěstí, udělám ještě českou maturitu a pak se uvidí, co dál :))

Doma už jsem 5 měsíců. Ani mi nedochází, jak rychle to letí. Z toho jednoho jediného roku pořád těžím a myslím, že určitým způsobem budu vždycky. Dal mi opravdu hodně. A přála bych tu zkušenost všem :) ..

troška nostalgie .. asi :)

Čtu si na facebooku statusy svých bývalých amerických spolužáků, kteří s zmiňují, že jim zítra začíná škola a mám z toho zvláštní, divný pocit. V podstatě celé prázdniny jsem si na Ameriku ani nevzpoměla. Ne, to asi není ten správný výraz, samozřejmě, že vzpoměla, spoustu lidí chtělo vědět spoustu věcí a tak, ale přiznám se, že mi nechyběla tak, jak by se možná očekávalo. Celé dva měsíce jsem měla co dělat (zrekapituluju si to tady, až se ke konci týdne vrátím ze Slovenska), viděla spoustu kamarádů, získala spoustu nových pocitů "do sbírky" a byla a jsem ráda, že jsem zase doma, s rodinou, na místě, kde se cítím jako "já"... Ale teď to ve mě nějak trklo, koukala jsem na stránky své High school, prohlížela si jejich jídelní "menu" a znovu kroutila hlavou nad kombinacemi, co tam nabízejí, viděla jsem, že budou mít hned příští týden "day off", protože bude "den práce" a tak celkově se ve mě najednou probudily pocity, co jsem měla před rokem, jak jsem se do té školy bála, nevěděla kam jít a když jsem tam přišla, tak se na mě ze všech stran valily zvuky, všichni do mě strkaly, protože tam nebylo místo a já tam stála, aniž bych kohokoliv znala a nevěděla, co mám dělat. Několik dalších týdnů mi trvalo, než jsem si zamapatovala, kde se nachází každá z mých tříd a než si vybudovala systém, jak se do ní během 6ti minut dostat. Jako exchange studentka jsem měla výhodu v tom, že se se mnou každý chtěl bavit a nevýhodu v tom, že na mě všichni mluvili neuvěřitelně rychle a já jim vůbec nerozuměla .. a pak už to všechno začalo být až podezdřele moc "normální", stále se opakující rozvrh, stále stejné "problémy" s americkou historií a s Mikem :D ... až jsem se nakonec těšila domů.

A teď jsem doma. Dnes jsem se byla podívat do školy, všichni mi říkali, že se z těch rozdílovek vůbec nemám stresovat, mám se zaměřit hlavně na maturitní předměty a ten zbytek, že mi hlavně vysvětlí, abych měla nějakou představu, ale ztěžovat mi to nebudou. V podstatě už jsem si většinu těch předmětů dnes uzavřela. A do školy se těším. Zpětně se na Ameriku a tu školu tam dívám jako na takové "roční prázdniny" a vím, že to pro mě tím pádem bude letos šok, když mám maturovat a budu se na to muset připravit, ale stejně se těším. A nikdy nebudu litovat toho, že jsem odjela. Ten rok uběhl neuvěřitelně rychle a o to víc mi toho dal.

"graduation" ..

Myslím, že nadešel pravý čas. Ano, myslím, že bych se konečně měla rozepsat nad svým "předávají mi am. maturitní diplom" dnem. Je mi jasné, jak "důležité" to teď zní, ale nemohla jsem si pomoct :).

Byl to fajn den. Psal se 4. červen a já v té době už měla skoro 2 týdny prázdniny. Pamatuju si, že jsem si o den dřív, ve středu, šla do školy pro svůj půjčený hábit a na chodbě potkávala své bývalé spolužáky, juniors a pár softmores, kteří, narozdíl od nás, seniorů, museli být ještě ve škole. Uvědomovala jsem si, že naprostou většinu z nich vidím naposledy v životě, myslím, že oni si to uvědomovali také a přesto, jak je s jejich "mentalitou" zvykem, mě ubezpečovali o tom, že se mi určitě ozvou, že budeme v kontaktu a jak moc "they will miss me" :). Ve skutečnosti to vypadá tak, že s pár z nich jsem v kontaktu přes facebook, v podstatě s těmi, ke kterým jsem měla nejblíž i v US. Zbytek z mých "hi friends" se teď asi připravuje na to, jak budou "hi" říkat dalšímu exchnage studentovi. Zní to ošklivě, že? Já vím. Nemyslím to tak, mám je ráda, ale bylo od začátku jasné, že to tak bude :). Každopádně, když jsem pak odcházela a ohlížela se za sebou, viděla jsem najednou spoustu vzpomínek, zážitků a hlavně pocitů, které jsem za ten rok získala a cítila. Bylo mi v tu chvíli moc hezky a myslím, že mi tehle "zvláštní stav" zůstane v mysli ještě dlouho.

Další den, ve čtvrtek, byl můj "graduation day". Všichni jsme kvůli němu museli vstávat už někdy v sedm, protože jsme byli povinní všechno řádně nazkoušet, aby všechno probíhalo podle plánu. Ve velkém sále jednoho sportovního muzea, v sále věnovaném přímo naší škole, jsme se sešli všichni. Snad poprvé. Bylo nás asi 500. Židle seřazeny do řad, na každé z nich naše jména podle abecedy, spoustu lidí, kteří se mezi sebou zdravili, objímali se, smáli se a povídali si spolu. Uvolněně, vzpomínkově, s pocitem, že jedna etapa končí. Zkouška celého toho "ceremoniálu" byla celkem únavná - sednout, vstát, sednout, vstát, jít dopředu, jít zpátky .. trvalo to asi 2 hodiny. Pak jsme mohli jít domů. Zjistila jsem, že jsem si svůj hábit nepověsila, tudíž nebyl úplně nejrovnější, poradila jsem si s tím. Až později jsem zjistila, že to bylo úplně jedno a že se se žehlením neobtěžoval nikdo jiný. Cindy i Ron ten den pracovali, přijeli v podstatě chvíli před odjezdem.

A pak to začalo. Seřadili jsme se v "zákulisí" do nazkoušených řad a postupně se vydali přes celý ten velký sál natáčení kamerou a za doprovodu školního bandu k svým místům. Před sednutím si nemohla chybět všudypřítomná modlitba a stejně důležitá americká hymna. A pak nás postupně volali na pódium. Každého jménem, každý si zapózoval s nově obdrženým diplomem (to je mimochodem fotka, na kterou stále čekám, Ron se Cindy mi slíbili, že mi ji pošlou, spolu s dalšími, tanečními) a potřásl si rukou s všemi důležitými lidmi školy. Poté následovaly "srdceryvné" proslovy studentské prezidentky seniorského ročníku, její zástupkyně a dalších jinými studenty zvolených studentů :). Když si představíte jakoukoliv teenagerskou komedii s "graduation" v ní, budete hodně blízko skutečnosti, opravdu. A potom nám konečně dovolili přehodit si náš střapec z levé strany na pravou :). A hodit s čepicí. Myslím, že to byl pěkný pohled. 500 lidí, v černo-červené hází s čepicí do vzduchu. Každopádně to bylo všechno! Po pár slzách a objetích jsme odevzdali naše hábity, nechali si jen ten střapec s rokem 2009 a pomalu vycházeli ven. Pamatuju si poslední slova Mika, objal mě a řekl mi "take it easy" :)). To se dobře pamatuje :) ...

Ve stejný den jsme měli i generálku s naším tanečním vystoupením, stíhala jsem už jen půlku, ale stejně jsem tam ještě narychlo zajela a v šatech si část svých tanců odtancovala. Byl to krásný den, budou to už skoro 3 měsíce a pořád ho mám takhle intenzivně v sobě. Myslím, že není tak vyjímečně udělat a dostat americkou maturitu, ale když je příležitost, je to úžasné zakončení toho celého roku a něco, co vám nikdo nevezme. I kdyby nakonec sloužila jen jako lapačka prachu :).

:)

Nedokážu přesně říct proč, ale mám hrozné nutkání sem něco psát. Bude to znít zvláštně, ale připadám si skoro jako Carrie (brát s velkou nadsázkou) z Sexu ve městě, která sedí před svým notebookem obložená knihami a přemýšlí o čem napsat svůj další sloupek :) ... Samozřejmě, jak už jsem zmínila, tohle přirovnání je asi trošku zcestné, na druhou stranu je pěkné se chvilku cítit jako Carrie :) ..

Když jsem před dvěma měsíci (ano, už je to tak dlouho) odlétala z Ameriky, čekala jsem, že tyhle prázdniny budou především ve znamení příprav na rozdílovky, že tím budu trávit minimálně polovinu léta a tím pádem se na něj ani nijak zvlášť netěšila. Teď mám před sebou poslední dva týdny a troufám si říct, že právě zažívám své přelomové léto. Událo se toho opravdu hodně, spoustu věcí jsem už zmiňovala minule (Chorvatsko s rodinou, Karlovy Vary s mamkou a sestřenkami) .. zmiňovala jsem i workshop, který mě poznamenal podobně jako před dvěma lety, akorát že ještě o něco silněji a asi ještě míň očekávaně. Změnil všechno o čem jsem byla svým způsobem přesvědčená, akorát to přesvědčení nepřebilo nic "nového", ale naopak něco, co v sobě nosím už dva roky. A minulý týden jsem byla na Slovensku, další nezapomenutelný zážitek plný tance, úžasných lidí, skvělé atmosféry a "světa", který je mi čím dál blíž. Asi se měním. Nebudu soudit, jestli k lepšímu nebo k horšímu, stejně to ani nejde. Vím ale, že jsem za ty "pověstné" 2 roky určitým způsobem vyspěla a "dospěla" si k pocitům a cílům, které mám a které jsem si celou tu dobu držela v sobě.

Za chvíli začíná nový školní rok, zrovna dnes jsem přemýšlela o tom, že jsem loni touto dobou už byla se svojí hostfamily a pomalu se připravovala na svůj "senior year" .. vzpomínala jsem na ty pocity, na to neznámé "něco", co jsem cítila a vím, že kdybych to celé měla zažít ještě jednou, udělám to. Ten rok tam mi dal neskutečně moc a myslím, že z toho budu těžit ještě dlouho ..
Taky myslím na všechny, co teď do Ameriky dorazili nebo se tam právě chystají a přeju vám příjemný rok plný nových zážitků a zkušeností. A věřte mi, že jich budou spousty :)